Volně převzato z publikace

"60 LET NOVOMĚSTSKÉHO LÉTÁNÍ"
kterou vydal v roce 2006
AEROKLUB Nové Město nad Metují.

Použito s laskavým svolením vedení aeroklubu
s cílem seznámit nejen novoměstskou veřejnost
s aeroklubem, který je významným subjektem
v našem městě.



Z POČÁTKŮ AEROKLUBU
NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ.
Dle autentických materiálů archivu rodiny Kracíkových-Černých zpracoval René Dlouhý (2006)

Těsně po druhé světové válce se zrodila v hlavách několika podnikavých lidí myšlenka návratu ke staré lásce, k létání a nápadu vybudovat v Novém Městě nad Metují letiště. Nejdříve se sešli budoucí tvůrci tohoto zajímavého a pro město prospěšného záměru v sestavě: Jaroslav Kracík st., Jindřich Christoph st. a Miroslav Vais, kteří založili v roce 1946 Aeroklub v Novém Městě nad Metují. Prvním předsedou aeroklubu se stal Jaroslav Kracík, absolvent pilotní vojenské školy, pokračovací školy válečné a stíhací školy akrobatické a také instruktor pilotáže. Létal na 21 typech letounů různých značek. Před nástupem vojenské služby pracoval jako kreslič u geometra ing. Ferbase, se kterým pak i letiště vznikající na krčínském a vrchovinském katastru vyměřoval, a zajištoval výkup pozemků od jednotlivých majitelů.
Jednatelem se stal Jindřich Christoph, také absolvent vojenské pilotní školy a pokračovací školy válečné a bombardovací, rovněž letecký instruktor, který létal s 25 typy letounů. Třetím leteckým instruktorem byl Miroslav Vais, vojenský pilot a později pilot ČSA. Nutno zmínit i další, jako např. Mojmíra Věcheta, majitele autodílny v Náchodě a mechanika letadlového parku v Aeroklubu. Dále pak Gustav Dlouhý, spolumajitel firmy "DEKO" a sponzor projektu "letiště", Jindřich Prostředník, první pokladník aeroklubu a mnoho dalších.
První klubové letadlo, Piper Cub (OK-YHA) v hodnotě 40 000 Kč bylo zakoupeno díky sponzorskému daru 20 000 Kč od Václava Bartoně-Dobenína. Druhá polovina částky byla získána sbírkou mezi novoměstskými podnikateli a členy Aeroklubu. Dne 17. října 1946 absolvovali s výše uvedeným letadlem piloti Kracík a Christoph přelet z Prahy do Nového Města nad Metují. Odlet z Prahy byl ve 12.00 h a přistání ve 13.15 na louce v Krčině u Luštince, jelikož letiště nebylo ještě způsobilé.
S velkou slávou se letadlo převezlo na náměstí, kde bylo vystaveno před radnicí. Poté bylo letadlo rozmontováno a do srpna 1947 uloženo v pronajaté stodole.
Dne 29. 8. 1947 letěl Jaroslav Kracík s dcerou Annou do Prahy na Ministerstvo dopravy pro povolení k uspořádání prvního leteckého dne na nově vybudovaném letišti. V sobotu 30. srpna 1947 byly uspořádány vyhlídkové lety a v neděli 31. 8. 1947 letecký den. Citace z dobového tisku: "Letecký den shlédlo 8 tisíc platících diváků. Dvakrát tolik mohlo být neplatících na polích okolo letiště". Největší pozornost na letadle Brücker budil s akrobacií št. rotm. Bohata. Zájem vzbudila také Flekalova letecká akrobacie a trojice vojenských letounů Spitfire s letci ze západního odboje. Hlasatelem celého leteckého dne byl mjr. Viktor Kušík z vojenského letiště Kbely, který také sloužil za války v RAF.
Dne 1. září 1947 začal první kurz pilotů turistických letadel a již 8. září praktický výcvik létání. Jednotliví instruktoři měli tyto žáky: Annu Kracíkovou, Jaroslava Kracíka ml., Josefy Vojnara a Miloše Čermáka učil létat Jaroslav Kracík starší. Jaroslava Christopha ml., Jaroslava Pavláta, Oldřich Lábuse a Ladislava Kupku pak J. Christoph starší a ve skupině vedené instruktorem Miroslavem Vaisem byli Gustav Dlouhý, Josef Mervart, Mojmír Věchet a p. Havránek. Jmenovaní vykonali o rok později dne 17. září 1948 teoretickou a praktickou zkoušku před komisí z Ministerstva dopravy s velmi dobrým nebo dobrým prospěchem a získali diplom pilota turistických letadel. Dne 4. ledna 1948 bylo panem Gustavem Dlouhým zakoupeno soukromé letadlo Piper Cub (OK-YFW) a 15. února 1948 koupili pánové Navrátil a Havránek druhé soukromé letadlo Piper Cub (OK-YFZ). Dne 9. října 1948 bylo zakoupeno druhé klubové letadlo PRAGA E-114 (OK-CGK).
Dcera pana Kracíka, Anna Kracíková, provdaná Černá, se stala první ženou pilotkou v okrese a držitelkou diplomu č. 3879 - pilot turistických letadel.
Podivný komunistický vděk byl projeven hlavnímu činiteli, organizátorovi, člověku, který vypracoval plány na vybudování letiště a stál za celou akcí, včetně výkupu pozemků, vybavení letouny i pomocnou technikou. Dne 7. dubna 1949 byl Jaroslavu Kracíkovi, jeho dceři Anně Kracíkové a synu Jaroslavovi příslušníky SNB, některými členy KSČ z řad Aeroklubu a akčním výborem Národní fronty vysloven zákaz létání a zákaz vstupu na letiště. Stejný zákaz byl vysloven Josefu Vojnarovi, Jaroslavu Pavlátovi, Gustavu Dlouhému a mnoha dalším.


SPORT "NABRAL" VÝŠKU.
60 LET NOVOMĚSTSKÉHO LÉTÁNÍ.
zpracoval Jan Kašpar (2006)


ZROD AEROKLUBU..
podle Josefa Mervarta.
Ano, je to už dávno - skoro jeden lidský věk. Ale stalo se, že v roce 1946 pánové Kracík, Christoph, Vais a Prostředník, kteří "přičichli" k leteckému benzínu na vojně před druhou světovou válkou, založili městský aeroklub jako součást Českého národního aeroklubu. Podařilo se, za podpory tehdejších okresních úředníků v Novém Městě nad Metují (Novoměstsko bylo tehdy okresem), získat pozemky u Luštince, postavit dřevěný hangár a získat letadlo v tehdejší akci UNRRA- "Piper Cub" s financováním z veřejné (!) sbírky. Dne 17. 10. 1946 piloti Kracík a Christoph s Piperem ve městě přistáli. Leteckým dnem byl zahájen dodnes trvající provoz vyhlídkových letů. 10 minut v Piperu stálo tehdy zájemce 100 Kč. Je vhodné si připomenout, že v roce 1948 parkovaly ve městě už tři letouny a že mechanikem byl známý motocyklový závodník z Náchoda, pan Věchet. V roce 1950 již bylo letiště vybaveno letouny schopnými dílčí akrobacie a také se projevila dotace tohoto sportu ze strany státu - zájemců bylo tudíž hodně a to se odrazilo v budoucích úspěších leteckého sportu.
Po roce 1950 také došlo k výraznému rozvoji bezmotorového létání pro mladé. Nejdříve se létalo na školním kluzáku ŠK-38, zvaném "Glajtr" a později na větroni "Krajánek". Do vzduchu se kluzáky dostávaly pomocí lanového navijáku, později také ve vleku za motorovým letounem. V letech 1951-1953 byl postaven velký zděný hangár. Zde odvedli své zejména pozdější mechanik aeroklubu Václav Špitálský a dále tehdejší předseda aeroklubu Josef Hánl. S letadly pro motorové sportovní létání Z-38 v první polovině 50. let vzrostly podstatně nároky na výcvik pilotů - s osvojením prvků vyšší pilotáže (vývrtky, přemety, zvraty). To byl přímo bombastický obrat v tehdejším pojetí motorového leteckého sportu. Podstatnou roli v tom sehrál tehdejší důraz na brannou stránku tohoto sportu, který byl tendenčně celosvětový a posléze vyústil v maximální akrobacii. Školení instruktorů dostala náročný charakter a i v Novém Městě byla organizována krajskou organizací DOSLET (Dobrovolný svaz lidového letectví). Novinkou při létání bylo používání padáků, neboť dříve se s padáky nelétalo. V dalších obdobích museli zájemci o tento sport podstoupit ještě náročnější výcvik a začalo se klubově i mezinárodně soutěžit.


ROZVOJ LÉTÁNÍ
V LETECH 1953-1968.
Po vzniku Svazarmu v roce 1953 byl DOSLET přeměněn na Aeroklub Svazarmu. Byly ustanoveny Krajské Aerokluby Svazarmu, v jejichž čele stáli armádní důstojníci, kteří již zdravotně nevyhovovali pro létání na vojenské technice. Východočeskému Aeroklubu Svazarmu velel maj. Medřický. Novoměstské letiště se stalo střediskovým letištěm. Zdůrazňovala se brannost leteckého sportu, zaměření na výcvik mladých pro potřebu armády za vydatné podpory státu. Na střediskových letištích byli placení náčelníci Zeman, Mráz, Jakl. Letiště bylo vybaveno i druhou vzletovou dráhou ve směru sever - jih v délce 1 150 m. Techniku udržovali placení mechanici: Maršík, Špitálský, Franc, Voborník. Letouny, jejich opravy včetně generálních, byly hrazeny státem, létání bylo zdarma. Sport byl však výběrový, kromě zdravotních předpokladů, museli uchazeči a piloti splňovat politické předpoklady, o což se starali okresní prověrkové komise. Mnohým z tohoto důvodu nebylo létání povoleno. Letiště obdrželo postupně modernější typy letadel řady Trenér Z-126, 226, L-60 Brigadýr, Jak C-11, Aero 45, a dvoumotorové stroje L-200. Letecký výcvik nových uchazečů byl prováděn s výhledem k použití v armádě, se zaměřením na akrobacii, která byla v základní osnově pro výcvik.
Počátkem 60. let u nás vznikla i akrobatická skupina 3 letadel piloti: Mráz, Ladnar, Žukovský. V té době později slavná "Chrudimská trojka" teprve zvládala základní prvky. Bohužel po odchodu pilota Žukovského se skupina rozpadla.
Po příletu letounů Jak C-11 byl v Novém Městě prováděn výcvik na těchto cvičných vrtulových stíhačkách, včetně akrobacie a skupinové slétanosti. Instruktorem byl Josef Zeman, bývalý vojenský pilot. V tomto období zde létalo až 5 těchto letounů. Motoroví piloti zdejšího aeroklubu se zúčastňovali i letů velkoskupin ve tvaru číslic 15, 25 nebo MÍR. Jednalo se o skupinu okolo 20 letadel a prováděli v Praze přelety nad místem různých oslav výročí a při Spartakiádách.
Koncem 60. let byla z pilotů Aeroklubů ustanovena tzv. "Letka Netopýr", piloti byli včetně letounů zváni na měsíční vojenská cvičení. Z počátku byly plněny kurýrní úkoly, později to byla letka pro průzkum (měření radiace) stopy po atomovém výbuchu. Tato cvičení byla u pilotů ve velké oblibě a po jejich absolvování byli piloti postupně povyšováni do důstojnických hodností. Z našeho AK to byli piloti: Zeman, Špitálský, Mráz, Ladnar, Hofman, Kašpar. Později byla tato letka zrušena, její úkoly převzaly vrtulníky. l pro bezmotorový výcvik (plachtění) nastaly "zlaté" časy. Do aeroklubů byly centrálně přidělovány nové typy kluzáků, výcvikový VT-109 Pionýr, VT-425 Šohaj, VT-116 Orlík, LF-107 Luňák, L-13 Blaník a později i VSO-10. Z počátku byl plachtařský výcvik v Novém Městě popelkou. Příchodem instruktora a náčelníka Nováka koncem 50. let probíhal intenzivní výcvik, začínaly první přelety a postupně se členové zúčastňovali krajských plachtařských závodů, kde se hodnotila dosažená rychlost na předem stanovené trati.
Po zrušení letišť Náchod, Hronov, Broumov a Žamberk v roce 1960 plachtaři, kteří prošli politickými prověrkami, pokračovali v létání na novoměstském letišti. Tím se bezmotorový odbor stal nejsilnějším odborem aeroklubu. Jednalo se o piloty, z nichž někteří létají dodnes, například: Preclík, Houra, Borůvka, Plecháč, Teichman, Tylš, Pohl, Poláček, Matoušek, Poukrt, Jindra.
Vzhledem k odbornému vedení placenými instruktory a náčelníky a propracovanými výcvikovými osnovami bylo létání bezpečné. Za celou tu dobu došlo jen k jedné nehodě, v roce 1963 pilotka Cihlářová opomněla otevřít benzín u letounu Z 126 a po vzletu havarovala s lehčím zraněním, ale zničením letounu. V bezmotorovém provozu někdy docházelo k lehkým poškozením kluzáků při přistávání do terénu


OBDOBÍ "NORMALIZACE" r. 1968-1989.
V době okupace po 21. srpnu 1968 byl celostátní zákaz létání asi na dobu jednoho měsíce. 21. srpna 1968 se členové aeroklubu zapojili do sběru podpisů na vyhlášení neutrality ČR, prováděli odposlech a rušení radiového spojení přistávajících letadel, aj. V roce 1969 nastalo další kolo politických prověrek, mnohým bylo létání zakázáno. Státní dotace na létání začaly postupně klesat a aerokluby musely za létání platit. Proto se začaly zajišťovat finanční prostředky pomocí brigád, tzv. výdělečných akcí. Letouny však stále byly přidělovány státem a benzín byl levný. Členové aeroklubů se zaměřili na provádění demolicí. Pomocníkem byl nakladač KN250, který poskytl podnik Stavostroj v rámci zkoušek prototypů. Největší takovouto akcí byla demolice obří haly v cukrovaru České Meziříčí, kterou členové aeroklubu zajistili včetně odstřelu a úklidu suti. V tomto období bylo provedeno cca 15 akcí a na létání jsme si vydělali 900 tis. korun. Finance jsme z počátku zajišťovali i rozvozem materiálu vozem Praga RW a dále i výrobní kooperací s podniky. Dílna za hangárem byla upravena na soustružnu a frézárnu. Bylo vytvořeno "výdělečné zařízení" aeroklubu pod názvem LEKOV, kterému velel p. Josef Celba, ředitelem zařízení byl Karel Jirásek z Jaroměře. Působnost byla v rámci okresu Náchod. Výtěžek měl být věnován rozšíření letištního areálu a výstavbě dalšího hangáru. Toho využil Aeroklub Jaroměř, ale na nás se již nedostalo. Lekov zakoupil i letoun L-29, proudový stroj, který poté Aeroklub Nové Město nad Metují provozoval.
To však centrální orgány nestrávily, důvodem byly obavy z možného úletu na západ. Provoz L-29 byl zakázán, pozdějším nařízením byl i zrušen Lekov, zařízení rozprodáno a náš aeroklub z toho opět nedostal ani korunu. Psal se rok 1974. V létání se však pokračovalo, z našich řad se do státní reprezentace dostali piloti Matoušek, Poláček a Jindra. František Matoušek je členem našeho aeroklubu dodnes, létá však na ultralehkých kluzácích. Reprezentoval náš aeroklub a Československo v bezmotorovém létání po dobu 24 let. V letech 1966-1986 vytvořil 4 čs. rekordy, byl 6x mistrem ČSSR, 8x mistrem soutěží socialistických států, účastnil se mistrovství Evropy a světa (Finsko, 10. místo), dále mistrovství Evropy (Itálie, 6. místo) a v SRN v roce 1986. V roce 1988 vykonal nejdelší přelet v délce 744 km. Je nositelem zlatého C se třemi diamanty (přelet delší než 500 km, cílový přelet delší než 300 km a převýšení vyšší než 5 000 m). Mimořádných úspěchů v letecké akrobacii dosáhl i Josef Jindra. Akrobatit začal spolu s budoucím mistrem světa Ivanem Tučkem, koncem 60. let.
Účastnil se mistrovství světa v roce 1970 a 1974 (16. a 21. místo) a roce 1971 se stal mistrem ČSSR a v roce 1972 mistrem ČR. Účastnil se i mistrovství Evropy (r. 1971 v Magdeburgu) a v roce 1971 mistrovství socialistických států (OREL-SSSR). Létal na letounu Z-526 AF, v reprezentaci byl 7 let, při akrobacii nalétal 700 hodin. Stal se pilotem z povolání, práškařem na Čmeláku a později ředitelem čs. oblasti Slovairu Ústí nad Orlicí. V roce 1980 byl Aeroklub Nové Město nad Metují pověřen uspořádáním Mistrovství ČR v bezmotorovém létání s mezinárodní účastí. Zvítězil v něm náš František Matoušek. Soutěž však byla provázena nepřízní počasí. O 4 roky později jsme zajistili pořádání mistrovství ČSSR v letecké akrobacii zakončené leteckým dnem, na kterém byl proveden seskok parašutistů z větroně L-13.
V 80. letech na letišti též proběhlo několik výcvikových soustředění branců. Létalo se na motorových kluzácích L-13 SW VIVAT a na letounech Z-142. Z našeho AK bylo do těchto akcí po několik let zapojeno celkem 10 instruktorů létání (Semerák, Borůvka, Tylš, Čečotka, Mráz, Suchánek, Kašpar a další). Koncem 80. let byly tyto branné výcviky postupně omezovány až zanikly vzhledem k měnící se politické situaci. S blížícím se rokem 1989 a s ohledem na tísnivou ekonomickou situaci končícího režimu státní dotace vymizely. Aerokluby se začínaly připravovat na osamostatnění činnosti, nezávislé na Svazarmu.


OBNOVA AEROKLUBU PO ROCE 1990.
Osamostatnění Aeroklubu po samotné revoluci nebylo nijak jednoduché. Svazarm se přeměnil na Sdružení technických sportů a nechtěl se vzdát majetku. Proběhlo několik konferencí a legislativních jednání, až po ustanovení nejdříve Aeroklubu Čech a Moravy, později Aeroklubu České republiky o.s. byl aeroklubům majetek navrácen (budovy a letadla), nedořešena však zůstala otázka plochy letiště. Pozemky byly vráceny původním majitelům a těch bylo na našem letišti na 30. Ke vzniku Aeroklubu Nové Město bylo nutno vytvořit stanovy, zaregistrovat je na Ministerstvu vnitra, které je schválilo a zaregistrovalo vytvoření občanského sdružení. Vlastní letiště muselo být znova schváleno úřadem pro civilní letectví. Po dosažení smluv s původními majiteli o pronájmu, zvolení legislativních orgánů Aeroklubu a převzetí majetku byl v roce 1990 vydán statut "vnitrostátního veřejného letiště". Pro zvládnutí situace po finanční stránce jsme letiště zúžili a přechodně zrušili dráhu sever - jih, která měla nekvalitní rovinnost povrchu. Díky pomoci firmy ZBA se podařilo dráhu upravit a ve zúžené podobě opět otevřít obě dráhy sever - jih, západ - východ. Dráha sever-jih je schválena i pro noční lety. Po roce 1989 se změnila i členská základna. Bývalí členové, kterým byla dříve zakázána činnost z politických důvodů se mohli vrátit. Obnovily se i Aerokluby Náchod, Hronov. Těmto členům umožnil Aeroklub Nové Město nad Metují obnovit si letecké kvalifikace, což trvalo cca 1 rok. Další činnost ovlivnily zvyšující se náklady na létání, zrušení dotací od státu, zdražení benzínu zajišťování veškerých oprav létání na úhradu. Toto vše vedlo k zvýšení ceny letové hodiny a to odradilo některé členy v pokračování v létání. Východiskem z této situace je částečně létání na ultralehkých letadlech.


SOUČASNOST AEROKLUBU NOVÉ MĚSTO.
Aeroklub Nové Město nad Metují má 80 členů z toho 13 motorových pilotů a žáků, 35 plachtařů, 20 parašutistů a ostatní jsou tzv. "nelétající", jedná se o bývalé piloty, rodinné příslušníky a fandy letectví. Bezmotorový odbor má 2 větroně Blaník L-13 (dvoumístné kluzáky používané pro výcvik), 2 větroně VSO 10 (výkonné stroje pro přelety). Dále motorové kluzáky L-13 SW a nejmodernější motorový kluzák STEMME S10. Oba jsou dvoumístné. Stemme S10 se po zasunutí vrtule stává vysoko výkonným větroněm s klouzavostí 1:50. Posledním přírůstkem našeho letadlového parku je renovovaný větroň typu Orlík VT 116, létat bude v kategorii Experimental.
Motorový odbor vlastní 1 letoun pro vlekáni kluzáků Z -226 MS Trenér. Od Aeroklubu ČR si pronajímáme letoun Z-43 pro vyhlídkové lety, letoun L-60 Brigadýr pro výsadky parašutistů, vleky kluzáků, vleky z polí, fotografické lety apod, případně i Z 142 pro výcvik nových motorových pilotů.
V současné době je provoz Aeroklubu velmi náročný, a to i když byly letouny od státu vráceny bezplatně. Do nákladů nabíhají nájmy za pozemky vrácené v restituci, drahé PHM, ND, opravy a ostatní náklady. V průměru náklad na jednu letovou hodinu obnáší částku 4 000 Kč. Letecký sport je rok od roku nákladnější. Přitom každý člen platí dle odlétané doby vše sám. Situaci řešíme výdělečnými akcemi, okolními brigádami, sponzorskými dary nebo každý musí hlouběji sáhnout do vlastní kapsy. Provádíme vyhlídkové lety. Při nich můžete vidět naše krásné Nové Město tak, jako na přiložené fotografii.
V Aeroklubu Nové Město nad Metují také létá 6 ultralehkých letadel, 2 Stratony, 1 Banjo, 1 DuoBanjo, 1 Zephyr a 1 Faeta. Výrobcem typů Straton, Banjo a DuoBanjo je novoměstský ing. Václav Brandejs s bratrem Ivanem, firma nese název PROFE. Do roku 1989 byl provoz ULL zakázán z obavy, aby někdo neuletěl na západ. Přesto se již před rokem 1989 na ultralehkých letounech létalo, i když tajně a s nebezpečím zadržení policií. Jednalo se hlavně o rogala bez motoru i s pomocným motorem. Po roce 1990 nastal obrovský rozvoj v této oblasti, zpočátku živelný, dnes již při dodržování všech pravidel pro stavbu, zkoušky a letových předpisů, díky organizované Letecké amatérské asociaci. Rozvoj UL létání za posledních 15 let byl takový, že technická úroveň mnohdy předčila již zastaralý park motorových letounů, jak do pevnosti, dosahované max. rychlosti a přístrojového vybavení. Rozhodně v ultra-lehkém létání je budoucnost sportovního létání.


POSTAVY NOVOMĚSTSKÉHO LETECTVÍ.
Jaroslav Kracík,
první novoměšťák jako vojenský pilot a držitel mezinárodního pilotního diplomu FAI

sepsal z vlastního archivu Miroslav Černý - červenec 2006


Narozen 9. prosince 1903 v Novém Městě nad Metují.
Absolvoval Reálné gymnázium v Moravské Ostravě. Ve dvaceti letech, v roce 1923, nastoupil vojenskou službu do II. leteckého kurzu u Leteckého pluku č. 1 a náhradní roty č. 2 na letišti u Kbel. V té době je zde velitelem pplk. p. let. Josef Smetana a létat Jaroslava Kracíka učil již v té době známý rtm. V. Kolomazník, v rotě a letce npor. Františka Křečana. Po složení zkoušky polního pilota získává i mezinárodní pilotní diplom FAI s číslem 198. Zde ve Kbelích létal v letce neméně známých pilotů a světových rekordmanů kpt. V. Černého a později s kpt. V. Hamšíkem. Na letadlech, převážně licenčních, Hansa Brandenburg - Šmolík Š10, Aero A1, A 26, ale také, rakouském letadle Bra 1, ruském Anatra D.S. Anasal a německém Heinkel Albatros BII. Za rok zde vykonal celkem 263 letů. Již v hodnosti desátníka 25. 1. 1925 složil úspěšně přijímací zkoušky s letadlem Avia B 9. 4, do pokračovací let. školy v Leteckém učilišti v Chebu. Převelen do této školy byl 31. 1. 1925.
Velitelem letky ve Vojenském leteckém učilišti v Chebu byl v té době škpt. Josef Novák a učitelem Jaroslava Kracíka rtm. V. Svozil. Také známá jména z meziválečného období a držitelé světových rekordů. Zde za 5 měsíců vykonal celkem 120 letů převážně na dvoumístných letadlech Šmolík Š2, Aero A12, A14 a A15. 19. května 1925 je Jaroslav Kracík převelen k 5. letce, 3. leteckého pluku v Nitře, kde do 8. září 1925 létá se Šmolíkem Š2 a s různými úpravami bitevního i průzkumného Aera A12 s motorem Maybach 260 HP. S průzkumným A12 vykonává po celém Slovensku mnoho fotoletů a dělá pro vojenskou kartografii snímky měst a obcí. Zde měl s tímto letadlem 7. září první drobnou leteckou příhodu při přeletu ze Zlatých Moravců do Nitry. Citace ze Zápisníku letů:
"Při přistání najel jsem na kupu sena, přičemž hrábě protrhly plátno levého dolního křídla. Jinak letadlo neporušeno". To jen na dokreslení, jak asi v té době vypadala vojenská letiště a jejich povrch. Od 9. září 1925 je pro své velmi dobré výsledky Jaroslav Kracík zařazen do Pokračovací letecké školy jednomístné, stíhací a akrobatické v Leteckém učilišti v Chebu. Akrobacii se zde učí ve dvoumístném letounu Hanriot 1008 s kpt. Malkovským, leteckým esem a držitelem mnoha světových rekordů. Létá zde v jednomístných stíhacích letadlech Avia BH 3, dolnokřídlých BH 9, velmi nebezpečném a labilním dolnokřídelníku Avia BH 10, Aerem A 1 a všech šesti, které v ČSR jsou a Jaroslavem Kracíkem oblíbených cvičných, akrobatických hornoplošnících Gourdou Lesseure s motorem Hispano Suiza 180 HP. Také ale i se stíhacím francouzským Bleriotem Spad S VII. 50 kusů těchto letadel, spolu se 48 Samsony 2A2 a 15 ks bombardovacích Voisin X Bn2, nám darovala do vzniku ČR v roce 1919 Francouzská republika. 20. září 1925 se Jaroslav Kracík účastní III. leteckého závodu v rychlosti o cenu presidenta republiky.
V kategorii C, na letadle Aero A 12 se zatížením 500 kg, dle FAI, s motorem Maybach 260 HP získává 6. místo a cenu Společnosti pro letecký průmysl v hodnotě 2000 Kč s čestnou plaketou. Mimo civilních letů ve vojenském Leteckém učilišti v Chebu vykonal Jaroslav Kracík dalších 133 bojových letů a 25. března 1926 byl převelen na nitranském letišti do zálohy.
První dvě letecká cvičení slouží u Leteckého pluku č. 3 gen. M. R. Štefanika, pod velením pplk. Rudolfa Holeky a v letce mjr. Kahovce, na letadlech Š 10, Aero A 1, A 11 a A 26.
Poslední vojenské cvičení v roce 1932 vykonává u Leteckého pluku č. 4 v Hradci Králové, kterému velí již plk. pilot letectva Robert Schwarz.
Zde Jaroslav Kracík létá na letadlech různých bitevních a cvičných modifikacích Aera A 11, s motorem Perun II 240 HP. Jaroslav Kracík během služby u vojenského letectva vykonal celkem 699 letů na celkem 81 letadlech různých značek a typů jako: Smolík, Aero, Avia, Albatros, Anatra, Bra, Hanriot, Spad a oblíbený Gordou Lesseure. Vše bez jediné vážnější nehody. Toto stojí jistě za povšimnutí, protože v té době a na strojích, sice na tu dobu světově uznávaných, ale z dnešního hlediska bezpečnosti a vybavení naprosto nepřijatelných, tehdy umíralo každoročně mnoho pilotů. Po skončení služby zůstává dál ve svazu Československých pilotů, členem Aeroklubu RČS a členem Masarykovy letecké ligy.
Po vojenské službě je zaměstnán u ing. Ferbase jako kreslič a zeměměřič. Plánuje založení aeroklubu s letištěm v Novém Městě nad Metují.
Vše ale přerušuje II. světová válka. Po osvobození již na podzim roku 1945 zakládá zde pobočku Českého národního aeroklubu a je zvolen jeho prvním předsedou. V roce 1946 jsou k pobočce Č.N.A. přiřazeny odbory modelářský a plachtařský. Předsedou Č.N.A. je zvolen Jaroslav Turek, jednatelem a zároveň předsedou odboru motorového létání Jaroslav Kracík. Vzhledem k tomu, že měl odborné znalosti geometra, vypracoval sám celý návrh letiště.
V květnu 1946 osobně dojednává žádost o založení motorového letiště na Ministerstvu dopravy. Jeho návrh byl uznán a poloha schválena jako velmi vhodná. Díky svým známostem u vojenského letectva, žádá také osobně v červnu 1946 na Ministerstvu obrany o přidělení motorového letadla a kluzáku z fondů UNRA. V září je aeroklubu pak přidělen z Letňan kluzák a ze zmíněných fondů motorový stroj Piper Cub již s imatrikulací za cenu 52 000 Kč.
S tímto letadlem Jaroslav Kracík se svým švagrem Jindřichem Christophem přelétává 17. října 1946 z Prahy Ruzyně do Nového Města. Předtím ale ještě v září na Ruzyňském letišti skládá praktické a teoretické zkoušky pilota turistických letadel. 3.-4. listopadu 1946 se koná na náměstí slavnost s výstavou zmíněných letadel. Tyto jsou pak uloženy: Kluzák ve Vatele u J. Turka a Piper ve stodole u Pilařů. Začátkem roku 1947 Jaroslav Kracík s ing. Ferbasem vyměřují plochu budoucího letiště a je jednáno s majiteli pozemků o jejich prodeji nebo alespoň o pronájmu s pozdějším odkupem.
V květnu 1947 je odbočka ČNA v Ohnišově sloučena s Novým Městem a tím získá aeroklub další, ale starší kluzák z německé trofeje ŠK-38 bez imatrikulace pro školní účely a vrak Junkerse JU 35.
Tento stroj je rozebrán, motor věnován učňovské škole a drak prodán do šrotu. Stále se pracuje na úpravách letiště a hlavně na sbírce peněz na splátky půjčky za letadlo a značné náklady za výkup pozemků. V červnu 1947 dělají zkoušky instruktorů pilotáže motorových letadel J. Kracík, J. Christoph a M. Vais. V pátek 29. srpna letí Jaroslav Kracík s dcerou Annou do Prahy, žádat na Ministerstvo dopravy o povolení uspořádat letecký den a na Ministerstvo obrany pozvat představitele voj. letectva.
Následující den a hlavně v neděli 31. září 1947 se s velkou slávou koná na nově vybudovaném letišti 1. letecký den. Výtěžek z tohoto leteckého dne byl 88 729 Kčs.
V září se rozbíhají první kurzy pilotů turistických letadel. Jaroslav Kracík a Jindřich Christoph se odměny za instruktáž zříkají, ale M. Vais požaduje vyplácet 100 Kčs za hodinu. Odhlasováno mu je 60 a od roku 1948 pak 100 Kčs, které bude ale vyplácet odbočka.
Tito žáci, společně se žáky Jindřicha Christopha: Jindřich Christoph ml., Jaroslav Pavlát, Ladislav Kupka a žáci M. Vaise: Gustav Dlouhý, Josef Mervart, Mojmír Věchet a p. Havránek o rok později 17. září 1948 konají praktické a teoretické zkoušky pilota turistických letadel.
Všichni s prospěchem - velmi dobrý - nebo - dobrý.
V listopadu 1947 je Jaroslav Kracík zvolen místopředsedou a vedoucím letového provozu. V březnu 1948 nám Ministerstvo dopravy propůjčuje druhé letadlo - Praga E 114 (Baby) OK-CGK. Začátkem dubna roku 1949 Jaroslav Kracík získává z MNO pro kondiční výcvik vojenských pilotů letadlo Bücker Z 281 OK-CRE.
Vzápětí nato 7. dubna 1949, vzhledem k tomu, že odmítl vstoupit do KSČ, byl ze všech funkcí v aeroklubu akčním výborem a některými členy KSČ z řad klubu odvolán a je mu udělen zákaz vstupu na letiště.
Velmi smutný konec létání pro člověka, který se nejvíce zasloužil o vznik novoměstského aeroklubu a letiště.



František Matoušek.
MŮJ PŘÍBĚH.
Narodil jsem se 2. 8. 1937 v Rychnově nad Kněžnou, v zemědělské rodině, manželům Matouškovým z Lokota u Rychnova nad Kněžnou. Ke konci školní docházky jsem se začal zabývat modely letadel. Potom jsem nějaký čas zastával neplacenou funkci krajského modelářského instruktora u Svazarmu. V roce 1954 jsem začal chodit do plachtařského kurzu v Železárnách Vamberk. Dne 13. 9. 1954 jsem získal průkaz žáka bezmotorových letadel a začal létat na letišti v Žamberku. Dne 20. 9. 1955 jsem složil zkoušky pilota bezmotorových letadel. Průkaz učitele bezmotorových letadel jsem získal 22.9.1960. Potom jsem získal kvalifikaci radiofonisty, navijákaře, létání podle přístrojů, vleky z polí a vícevleky. V roce 1979 jsem získal průkaz pilota motorových kluzáků a 24. 9. 1995 složil zkoušky instruktora motorových kluzáků. Průkaz pilota závěsných kluzáků jsem získal 30. 12. 1981, „stříbrné C" 6. 7. 1962, „zlaté C" se třemi diamanty 27. 4. 1984.
Závodně jsem začal létat na krajských závodech v roce 1962, ze kterých jsem postoupil na Plachtařské mistrovství republiky (PMR) 1964, kde jsem skončil na 23. místě. Na PMR v roce 1966 jsem vybojoval 3. místo a nominoval se tak do reprezentačního družstva ČSSR, kde jsem působil následující 24 let! Za tuto dobu jsem utvořil 4 československé rekordy, vyhrál 6x mistra ČSSR, 8x „Mezinárodní závody socialistických zemí" (ČSSR, NDR, SSSR, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Kuba). Tyto závody se konaly vždy v některém z těchto států (mimo NDR a Kuby z politických důvodů). Též jsem se zúčastňoval mistrovství Evropy a světa. Na mezinárodním mistrovství Finska jsem získal 3. místo. Nejvíce si cením 10. místo na MS ve Finsku, jakož i zlaté medaile jako „Nejlepší pilot dne" na MS ve Finsku a potom 6. místo na MÉ v Itálii. Též jsem se zúčastnil MÉ v SRN v roce 1986.
Létal jsem na 29 typech větroňů, několika typech ultralehkých letadel a rogal. Na padáku jsem neskákal a ani jsem to nepotřeboval. Strávil jsem v kabinách letadel 4 375 letových hodin, nalétal 5 050 startů a 155 423 km. Mám též odznak „Zasloužilý mistr sportu".
Teď létám příležitostně asi 15 hodin ročně. Nejdelší přelet mám zatím na Discusu Standard, a to 744 km při průměrné rychlosti 84,74 km/hod, bez vody, ze dne 24. dubna 1988. Přelet trval 9.20 hod. a mráz byl tehdy -12 až -18 stupňů. Závodně jsem přestal létat v roce 1990, kdy jsem měl vážnou havárii s autem. Podle primáře Kundra z Rychnova nad Kněžnou mám být vlastně mrtvý. Za tři měsíce po nehodě jsem na L-13 šel zkoušet „ kotrmelce". Šlo to, ale do kabiny mně museli pomoci kamarádi. Ted se mně po létání stýská, ale z mého důchodu na to nemám - škoda! Dnes jsou daleko větší finanční nároky než dříve, ale zase nebyla auta. Když jsem měl staré kolo, tak už mi bylo hej. Nemusel jsem chodit 25 km ze Žamberka do Lokota pěšky. Po sobotě a neděli, kdy jsme nalétali kolem 200 navijákových startů, nám chutnalo, ale kolikrát nebylo co. Dnes jsou výkonnější větroně a přístrojové vybavení a hlavně čistší vzduch a tím i lepší plachtařské počasí a menší letová omezení. Nakonec přeji všem „aeroklubákům" hodně nalétaných hodin i kilometrů a rekordů bez problémů a ve zdraví.



Josef Jindra.
JAK JSEM SE DOSTAL K LÉTÁNÍ.
Začátky na letišti Nové Město nad Metují.
První seznámení s letištěm NM, které se náhle objeví za lesem Luštincem jsem zažil ve svých sedmnácti letech (1954) ve skupině asi patnácti vrstevníků, budoucích vojenských pilotů. Společně jsme absolvovali internátní kurz teorie ukončený zkouškami před zkušební komisí. Školení probíhalo přímo na letišti v malé učebně. Za nocležnu nám sloužila ještě menší noclehárna zvaná "prďárna", kde nás provázely nezapomenutelné zážitky. Pod vedením instruktorů Ladislava Bůny, Jaroslava Kulhavého, Josefa Zemana a technika Karla Kočího jsme úspěšně zvládli učivo i závěrečné zkoušky. S novými nadějemi jsme se rozjeli na svá letiště k zahájení praktického létání. Po roce praktického výcviku jsme se znovu sešli při společném doškolení v navigačních letech ve zdokonalení létání podle přístrojů a ujednocení zdokonalovacích letů. Rozjeli jsme se zpět na svá letiště a netušili jsme, že s mnohými se neuvidíme dalších mnoho let. Zůstaly nám však nezapomenutelné vzpomínky a zážitky na prožité chvíle na novoměstském letišti.


Druhý nezapomenutelný zážitek z novoměstského letiště.
Přeškolení na JAK-11 v rámci školení vojenských záloh. Robustnost, síla, rychlost, obratnost a ne-smlouvavost k pilotům při přiblížení na přistání, tak na nás emotivně působil při seznamovacím letu uvedený letoun. Po zvládnutí řízení tohoto cvičného stíhacího stroje nám zbyl však čas sledovat i nádhernou krajinu v okolí letiště. Vzpomínám na pohled z ptačí perspektivy na ostroh města s krásným náměstím, zámkem a parkem. Na krásné meandry řeky Metuje, protékající údolím Peklo a obtékající celé město nebo ubíhající Babiččino údolí a to vše završeno pohledem na hřeben Orlických hor. To vše se dá zažít při jednom přeškolení na jeden typ letadla. Nezapomenutelným zážitkem bylo i noční létání. Startující letadlo řítící se do tmy noci, pak odpoutání od země, pak stoupající letadlo mířící k stovkám hvězd a na zemi stovky světel. Po nastoupení stačí jeden akrobatický prvek, vše se prolíná ve světelných pruzích. Vzápětí následuje vzrušující chvíle. Kde mám najít mezi tolika světly těch několik světýlek letiště a přistávací dráhy? Konečně, už ho vidím a za chvíli mířím na přistání. Klesám k temné zemi, až se lehce dotknu koly země mezi dvěma řadami dráhových světel.


Letiště Nové Město nad Metují mým druhým domovem.
Po zastavení letového provozu na letišti v Žamberku jsem se v roce 1963 stal členem aeroklubu v Novém Městě nad Metují. Přijetí bylo víc než přátelské - s většinou členů jsem se osobně znal. Nostalgie po domovském letišti byla veliká, ale tušil jsem, že technické zázemí bude přínosem pro další možnosti odborného růstu. Tak tomu také později bylo. V bezmotorovém létání jsem jako instruktor získal mnoho zkušeností při výcviku víc než padesáti žáků. Podle počtu nalétaných kilometrů jsem se nominoval za aeroklub dvakrát do oblastních plachtařských závodů s umístěním v prvních pěti místech. V motorovém létání se mi otevřela možnost získat všechny další kvalifikace a možnost létat na dvoumotorových letadlech. Po neúnavném létání vyšší pilotáže se mi podařilo prosadit do oblastních soutěží v letecké akrobacii a později do státního reprezentačního družstva leteckých akrobatů. Splnil se mi tak klukovský sen z mládí. Sedm let jsem reprezentoval letiště na mezinárodních soutěžích a třech mistrovstvích světa. Všechny získané zkušenosti v aeroklubu mi umožnily stát se i profesionálním pilotem. Vám všem novoměstští aeroklubáci děkuji za to, že jsem mezi vámi prožil jednu z nejhezčích etap svého života. Přeji vám do další činnosti, aby vaši práci mohly ocenit i další generace, které prošly vaším aeroklubem.


Zvláštní poděkování.
Závěrem mi dovolte zvlášť poděkovat vedení aeroklubu z let 1967-1970 s předsedou Josefem Celbou za morální i materiální pomoc při znovuobnovení letiště a leteckého provozu aeroklubu Žamberk. Díky vaší pomoci se na letišti v Žamberku od roku 1970 znovu létá.
Josef Jindra člen aeroklubu v.v.


PARAKLUB AK NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ.
Zpracoval Václav Vencl (prosinec 2006).
Paraklub byl na letišti v Novém Městě nad Metují založen koncem roku 1968 po příchodu parainspek-tora Jaroslava Balcara. Zakládajícími členy byli Jaroslav Kubec, František Háze, Lída Reková-Malino-vá, Václav Vencl, Karel Suchánek, Jan Sedláček a Ladislav Hrabětínek. Pro sportovní seskoky byl na letiště přidělen letoun L-60 Brigadýr (OK-MTA). Seskoky se prováděly na padácích PD-47 a PTCH-4. S příchodem nové padákové techniky PTCH-6, PTCH-7 jsme na ni byli postupně přeškolováni. Protože v aeroklubu nebylo zázemí pro parašutisty, balírna a sklady s kanceláří pro inspektora, bylo nutno tyto prostory vybudovat. S výstavbou pod vedením Jaroslava Balcara bylo započato v roce 1970 a ukončena byla v roce 1972. S ukončením výstavby balírny a skladu vzniklo naše letiště Nové Město jako střediskové pro parakluby letišť Ústí nad Orlicí a Moravská Třebová. Tím vznikla velká základna, která měla cca 70 sportovců parašutistů. Seskoky byly prováděny z letounů L-60 Brigadýr a An-2 (OK-PYA). Padáková technika byla postupně doplňována padáky PTCH-6, PTCH-7, PTCH-8 a 9. Paraklub AK Nové Město v počtu cca 30 členů zajišťoval kromě sportovního výcviku svých členů každoročně během zimních měsíců výcvik branců pro výsadkové vojsko a jeho zálohy a základní výcvik uchazečů o tento sport. Dále se prováděly propagační seskoky na stadiony a různé doskokové plochy při akcích místního i celostátního významu a seskoky do letních dětských táborů s besedami o parašutismu.
V roce 1971 se utvořilo sportovní družstvo ve složení Josef Matyk, Václav Vencl, Láďa Hrabětínek, které vedl zkušený instruktor František Jindra, zasloužilý mistr sportu. Pod jeho vedením se družstvo zúčastňovalo různých parašutistických soutěží, jak v kraji, tak po celé republice. Významným úspěchem bylo umístění na 2. místě v družstvech na Poháru Auto Škoda v Mladé Boleslavi a také 2. místo v družstvech na Memoriálu Juraje Kriváně na letišti Očová. Na této soutěži v jednotlivcích obsadil František Jindra suverénně 1. místo. Ostatní sportovci se v soutěžích umisťovali na čelních místech, například Jan Kutík - branný víceboj a Josef Hendl, který se kvalifikoval do střediska vrcholového sportu v Příbrami. Na Mistrovství republiky, které se konalo v roce 1974 na Slovensku v Ražňanech byli nominováni do družstva východočeského kraje Josef Matyk a Václav Vencl. Jejich celkové umístění bylo v první polovině závodníků, ale družstvo ve složení Matyk, Vencl, Víšek, Burda a Marek získalo 1. místo v seskoku družstev a stalo se tak mistry republiky. Na svém letišti paraklub pořádal parašutistické soutěže jako Branný víceboj, nominační závody za východočeský kraj a několik velmi úspěšných ročníků soutěže o Pohár Orlických hor v přesnosti přistání i v akrobacii.
V roce 1980 jsme se začali přeškolovat na nové padáky RL-10 výrobek NDR a na "křídla" PTCH-10 československé výroby. Vedením paraklubu byli střídavě voleni Jaroslav Kubec, Václav Vencl a Josef Matyk. V roce 1980 ukončil svoji činnost inspektor Jaroslav Baleár ze zdravotních důvodů a předal svoje žezlo ing. Jaroslavu Hladíkovi, který pokračoval v jeho práci. Pod vedením inspektora Hladíka silně narostly hodinové nálety výsadkových letounů a tím narostly i počty seskoků. V rámci střediska byly každoročně prováděny týdenní až čtrnáctidenní internátní soustředění, kterých se zúčastňovalo cca 40 sportovců a instruktorů. Tato sportovní činnost nám nijak nenarušovala plnění úkolů ve výcviku branců, záloh, základního výcviku a v neposlední řadě výcviku frekventantů Vojenského gymnázia v Moravské Třebové. Jednou ročně jsme prováděli jak seskoky do vody, tak i noční seskoky pro zvýšení kvalifikace instruktorů. Nejdále se ze všech sportovců dostal Libor Jiroušek, který nastoupil základní vojenskou službu v Dukle Prostějov. Tam se pod vedením zkušených sportovců vypracoval na jednoho z nejlepších sportovců v republice a na světě. Na základě spolupráce hlavního inspektora para Karla Plzáka se sovětským letectvem v posádce v Milovicích nastaly možnosti seskoků z vojenských letadel, a to především z vrtulníků Mi-17 nebo z velkokapacitních An-12. Těchto možností jsme plně využívali. Tato spolupráce vyvrcholila přípravou vybraných sportovců k provedení výškového seskoku na počest 40. výročí seskoku ze stratosféry Jaroslava Jehličky, Zdeňka Kaplana a Gustava Koubka. Celé přípravy se za náš paraklub zúčastnil Jaroslav Hladík a Naďa Sobotková. V konečném výběru pak zůstal ing. Hladík. Družstvo žen provedlo seskok ze 6 000 m a mužům se povedl seskok z 10 000 m. Po rozdělení Československa a vzniku České republiky na našem letišti proběhla nominační soutěž na 1. Mistrovství České republiky v seskoku padákem v klasických disciplínách, které se potom u nás také uskutečnilo (1993). V propagačních akcích jsme nezaostávali a skákali jsme, kam jsme mohli. Byly prováděny seskoky jak z větroně L-13 Blaník, tak z UL letounů.
V roce 1996 ukončil ing. Hladík svoji inspektorskou činnost a členství v našem aeroklubu. V roce 1997 jsme začali spolupracovat s inspektorem Ladislavem Horákem z Krnova, kterého nám doporučil Aeroklub České republiky. Na návrh členů byl od roku 1998 Aeroklubem České republiky klubovým inspektorem jmenován Václav Vencl. V této době se členská základna poměrně zmenšila z důvodu odchodu některých instruktorů z aeroklubu. Nastalo jednání s parašutisty z AK Hořice a Jaroměře. Založili jsme Parašutistickou školu, která byla nezbytně nutná k naší další činnosti pro základní výcvik a výcvik sportovců. Seskoky jsme prováděli z L-60S Brigadýr a An-2 (OK-PYA), později z An-2 (OK-RID). V současné době má paraklub 18 členů, z toho čtyři instruktory a jednoho klubového inspektora, kteří zajišťují ve spolupráci s hostujícími instruktory veškerý základní a sportovní výcvik pro získání výcvikových kategorií 2, A, B, C a D na moderní padákové technice české výroby firma MARS Jevíčko (padáky M-291 a M-330 včetně zabezpečovacích přístrojů MPPAD). Seskoky základního a sportovního výcviku se provádějí z letounů L-60S Brigadýr, An-2 a někteří sportovci dojíždějí na L-410 do Příbrami. Každoročně pořádáme soutěže na přesnost přistání s mezinárodní účastí. V případě zájmu zajišťujeme i tandemové seskoky z letounu An-2, na přání různých organizací, sdružení i ostatních provádíme seskoky jednotlivců i skupin parašutistů na sportovní stadiony, seskoky do terénu u příležitosti oslav, výročí nebo jiných významných událostí. Zúčastňujeme se i hromadných seskoků na leteckých dnech. S klubovým inspektorem para spolupracoval předseda paraklubu Jiří Koza a dále i stávající předseda klubu Miloš Slanař. Ve výčtu mnoha osob podílejících se na činnosti klubu nesmíme zapomenout na všechny piloty letounů, zvláště na dnes už legendární posádku An-2 (OK-PYA) pilota Josefa Ladnara a palubního inženýra Josefa Víska.


JSOU LETADLA HODNA LÁSKY?
Josef Kobrle.
Jsou ušlechtilá, krásná a elegantní. Dovedou neuvěřitelně půvabně reagovat na citlivé podněty. Pomohou Vám objevit netušenou krásu. Můžete s nimi prožít závratné chvíle a důvěrný poměr se může stát osudovým .. .
Jako mladík jsem se dovedl zamilovat rychle a hluboce. Má první letecká láska byl Zlín 381. Původně švédská konstrukce, zděděná po Němcích, s českým motorem Walter Minor M4-III. Ušlechtilé technické dílo dokonalých tvarů, zajímavé zasklení kabiny rovnými skly a originální přístrojové vybavení. Elegantní lichoběžníkové křídlo dokonalých vlastností a nádherná proporce ocasních ploch se staticky vyváženými kormidly. Jejich řídící účinek, silová odezva a vzájemný soulad byly dokonalým dílem leteckého inženýrství.
Myslel jsem si, že jsem zamilován natrvalo, ale závratná rotace první vývrtky se Zlínem 26 mě upozornila na krásu akrobacie a mé sny dostávaly podobu klesavých spirál a točící se krajiny. Má jitra a jasné dny byly kaleny pochybnostmi, zda jsem vychován v dobré víře, zda umím být v lásce stálý a nemám orientální myšlení a touhu po harému. Akrobatická schopnost letadla je jako schopnost tance nebo sexappeal u dámy. Přistihl jsem se, že mé zraky nápadně často ulpívají na klasicky krásném dvojplošníku C-104, pro kterého jsem byl letecky ještě příliš mlád. Tato česká verze německého Buckera Jungmeistera z továrny Aero uměla být půvabná i mezi novějšími Zlíny. Vyzrálost konstrukce vyztuženého otevřeného dvojplošníku byla patrná v každém úhlu pohledu. Stal jsem se svědkem šťastné shody, kdy dokonalý nástroj spočinul v rukou mistra. Zkušební pilot Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu v Letňanech Jiří Bláho si stočtyřku na zbraslavském letišti zapůjčoval k veřejnému vystoupení a několika obraty po vzletu si "brousil ruku". Nádherná stejnoměrnost rotací, jemnost a přesnost v nevelké odlehlosti od země! Dokonalost Bláhova vystoupení udivila přihlížející pilotní žáky i jejich instruktory a všechny ostatní letce i neletce. Když má touha po krásném dvojplošníku mohla najít naplnění, měl jsem pocit, že mě větší štěstí již nemůže potkat. Vůně jeho otevřené kabiny byla ředěna svěžím průvanem, který býval v dobách ještě nedávných hlavním zdrojem leteckého citu. Zvuk, vůně i závany tepla pracujícího motoru se snoubily se symfonií aerodynamických svistů trupu, křídel, vzpěr i výztuh v oslavu proměn výšky a energie.
Když jsem mohl přípustí šestiválcového motoru Walter M6-III oživit a ozvučit nového Zlina Z-226T, okamžitě jsem zařadil C-104 mezi sladké vzpomínky. Zlín 226 vzlétl před necelými padesáti lety a byl šťastným dílem - vyváženým souladem draku a motoru. Ušlechtilá technická krása byla zvýrazněna schopností vertikál a závratných rotací. Založil slávu poválečné letecké akrobacie. Jeho duch v dalších verzích a typech zlínské řady 26 ovládal akrobatické soutěže po celá šedesátá léta. Choval se důstojně, i když jeho sláva bledla a jeho sokové měli podstatně menší zatížení na jednotku výkonu, a proto i vyšší vertikály. Zůstal elegantní, stále hodný úcty, obdivu a lásky.
S trochu širším srdcem lze letadla milovat, dokonce i vytrvale.


LETECKÁ AKROBACIE = NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ.
V letech 2004-2006 Aeroklub Nové Město pořádal Mezinárodní mistrovství ČR v letecké akrobacii motorových letounů vždy zakončené velkým leteckým dnem. Úroveň organizace a průběhu soutěže charakterizoval pan Tymel, starosta Nového Města příměrem "letecká akrobacie, to je Nové Město nad Metují". Atmosféru soutěží pořádaných naším aeroklubem dobře vystihuje následující článek pana Tomáše Kořínka staršího, jednoho ze skupiny rozhodčích.


MISTROVSTVÍ REPUBLIKY V LETECKÉ AKROBACII 2006.
Viděné ze židle rozhodčího.
Tomáš Kořínek st - rozhodčí č. 6.
Vedro jako v pekle. Spálené obličeje rozhodčích upřené na oblohu kde závodníci předváděli své výkony. Těch rozhodčích bylo i s hlavním sedm. Stupňů celsia na slunci bylo téměř stejně jako ve stejnou dobu na Sahaře. Závodníků bylo třicet jedna ze tří zemí a na obloze předváděli výkony více než slušné. Toto by asi byla ta nejstručnější charakteristika Mistrovství republiky v letecké akrobacii 2006, které se již po třetí konalo, ke všeobecné spokojenosti, na letišti v Novém Městě nad Metují.
Toto mistrovství se dá považovat za zlomové ze dvou důvodů.
Poprvé bylo přenášeno on-line na internet a diváci mohli na obří obrazovce sledovat právě letěné figury a prostřihem do kabiny pozorovat práci a tvář pilota. Bylo to velmi zajímavé a do budoucna by to mohlo zatraktivnit akrobatické soutěže pro diváky. Má to však i svá úskalí. Někteří závodníci v zápalu boje zapomněli na kameru před sebou a jejich mimické kreace byly velmi zábavné. Některým bylo možno odečítat i ze rtů. Zvláště při nepovedených figurách. Osvědčí-li se tato novinka, a já bych si velmi přál, aby to tak bylo, tak asi budou muset závodníci zařadit do svého tréninkového programu i trénink před zrcadlem. Je nutné vzdát hold teamu firem Počítačová pohotovost Dušana Mandáta a Meridian Sport Honzy Zívala, kteří v neuvěřitelně krátkém čase 20 dnů dokázali zajistit a sesynchronizovat dvě pozemní profesionální kamery, tři kamery v letadlech, střihové středisko a obří obrazovku. Odborníci jistě ví své!
Další věcí, která potěšila jistě ne jenom mě, bylo to, že se opět po letech u nás závodilo v kategorii UNLIMITED! Klaus Lenhart z Německa konečně našel soupeře, a to velmi zdatné. Ale k tomu se ještě dostanu.
Před zahájením soutěže seznámil hlavní rozhodčí Jiří Duras svůj team se změnami pravidel, zopakovali jsme si standardy hodnocení a na závěr rozhodčí dostali test, kterým ČIVA hodnotí znalosti mezinárodních rozhodčích. A šlo se nato! V kategorii SPORTSMAN svádělo sedm závodníků velmi vyrovnané souboje. V obrovském vedru, které ubíralo motorům mnoho koní, předváděli se Z-142 velmi pohledné výkony. Pohled na výsledkovou listinu ukazuje jak malé byly mezi nimi rozdíly. Karel Kuthan teprve v poslední sestavě srazil své soupeře "z hrušky" a odvezl si vázu Mistra republiky. Objevily se dvě nové tváře. Syn velkého otce Karel Vobořil si nevedl špatně a skončil čtvrtý. Sympatický Gerd Hinsenkamp se závodů zúčastnil čtrnáct dní poté, co skončil akrobatický výcvik u Jiřího Durase. Spolehlivě zalétal všechny sestavy. Hrozně ho to bavilo a pořád se divil, že není poslední. To mu umožnil Richard Vaňkát, který zdatně třásl "nulovým stromem". Nejsilněji obsazenou kategorií byla INTERMEDIATE. Závodilo zde šestnáct závodníků. Mezi jinými i Lucie Pešková z Mostu, která ohlásila návrat do motorové sekce a hned svým mužským soupeřům zle zatápěla. Soutěžili zde i Radim Vojta a Tomáš Kořínek ml., protože jediná "velká padesátka" v Moravské Třebové je v generálce.
Vyrovnanost závodníků zdramatizovala boje v této kategorii. Pořadí se měnilo po každé sestavě. Marek Hyka se soustředěným výkonem dral na špici, kterou vítězstvím ve třech sestavách držel Tom Kořínek. Ale již Jára da Cimrman říkal, že pohádky nemají mít šťastný konec. Jedna nula u Toma a Markovo zaváhání v první tajné sestavě rozhodlo o tom, že se smál ten třetí vzadu a na stupeň vítěze vystoupil Evžen Kaláb. Ten létal podle známého kréda Franty Smrčka: "Létej průměrně. On to někdo vždycky z...kazí!" V kategorii ADVANCED se letos poprvé objevily na soutěži Su-29. Na našem závodili Jan Adamec a Martin Vecko. Také Daniel Tanno ze Švýcarska měl u nás soutěžní premiéru se svým, téměř novým Su-29, který koupil v USA. Na všech závodnících na "Sucharech" bylo vidět, že se s novým typem teprve seznamují. Ale také bylo vidět, že už to nebude dlouho trvat a do paží se jim vrátí předešlá jistota, kterou měli na Z-50. Tu předváděl Míra Sázavský, který létal v Novém Městě na Z-50 Jardy Svobody a byl ve výborné formě. Také majitel Svoboda kreslil po obloze ladné obloučky a rovné linky, které byly hodnoceny rozhodčími vysokými známkami. Ale jak kdy . ..!
Z pohledu rozhodčího jsou zatím největším problémem borců na "Sucharech", jak 29 tak i 31, kopané výkruty. V zájmu soutěže a s ohledem na nízký nálet na těchto letadlech jsme jich většinu "vzali". Ale na mezinárodních soutěžích to tak nebude. To mi věřte.
Tam jsou pak jakékoliv poznámky na adresu rozhodčích zcela zbytečné a verdikt je platný. Je třeba si uvědomit, že i video v tomto případě slouží pouze k tomu aby byl posouzen "Matter of Fact" a nikoliv "Matter of Perception". Tedy byl-li výkrut točený doprava nebo doleva, ale nikoliv byl-li kopaný, autorotační nebo řízený a v ose. Daniel Tanno, který na Su-29 trénoval mnoho hodin pod dohledem ruského trenéra dokazoval, že problém není v letadle. Nicméně, to jsou problémy řešitelné. Faktem je, že naši závodníci dostali do rukou nádherné stroje, které by jim měly opět umožnit bojovat na světových kolbištích o mety nejvyšší. Jak jsem již předeslal, bonbónkem pro všechny fanoušky letecké akrobacie byla soutěž v kategorii UNLIMITED. Přesto, že závodili pouze tři závodníci, bylo se na co dívat. Klaus Lenhart mohl konečně roztočit svoji Extra 300 na plné obrátky a předvést to, co předvádí na světových soutěžích kategorie UNLIMITED. Ale naši závodníci mu byli více než rovnocennými soupeři. Martin Muck asi konečně dostal do ruky letadlo, které ve spojení jeho nesporným talentem, by mohlo být příslibem příštích úspěchů. Je dobré, že v teamu má kolegu - soupeře, který mu nedovolí usnout na vavřínech. Forma Martina Šonky roste každou nalétanou hodinou a růst jeho výkonnosti je impozantní!
Jak již bylo několikrát řečeno, ve vrcholné letecké akrobacii již nerozhoduje ani tak pilotní umění, ale nuly. A tu Klaus Lenhart udělal ve druhé tajné sestavě - bylo rozhodnuto! Martin Muck zvítězil, Klaus Lenhart druhý, Martin Šonka třetí. Tajné sestavy ve všech kategoriích letos obecně rozhodovaly o mistrech. Obvyklí konstruktéři tajných sestav, Jiří Duras, já či Stáno Bajzík se letos nemuseli před závodníky skrývat. Stačilo pouze pospojovat figury, které si závodníci sami zvolili a pak se již škodolibě kochat kulišárnami, které si na sebe upletli. Je však třeba vyzvednout, že úroveň všech pilotů je vysoká a nedošlo k žádné nebezpečné situaci.
Cítil jsem se v Nové Městě dobře. Ostatně jako vždy. Novoměští aeroklubáci opět, již po třetí, dokázali zorganizovat vrcholnou mezinárodní soutěž na vysoké úrovni. Soutěž, kde radost ze setkání s kamarády a dobrými lidmi převažuje nad rivalitou. Je to genius loci letiště Nové Město nad Metují. Závěrečný letecký den s bohatým programem, s účastí armády a všech nejlepších letošních akrobatů byl bonbónkem pro diváky a ".. . takovou hezkou tečkou za tím naším případem!"


PŘEHLED PLACHTAŘSKÝCH
STŘÍBRNÝCH "C" A DALŠÍCH ODZNAKŮ.
Do roku 1947 existovalo v Československu dvojí číslování stříbrných plachtařských odznaků FAI. Tyto byly číslovány souběžně jak v Českém národním aeroklubu, tak ve Slovenském národním aeroklubu. Číslování ČNA začínalo číslem 1 a končilo (do doby, než se začalo číslovat společně) číslem 45. Číslování SNA začínalo rovněž číslem 1 a končilo číslem 21. Koncem r. 1947 se přešlo na společné, tedy celostátní Československé číslování. V té době již nebylo možné stáhnout všechny dosud vydané stříbrné plachtařské odznaky FAI a vydat nové s celostátním číslováním. Na schůzi plachtařského poradního sboru při Aeroklubu republiky Československé, která se konala v Brně ve dnech 22. a 23. listopadu 1947 byl projednán a schválen řád pro získávání, vydávání a vedení evidence stříbrných a zlatých plachtařských odznaků FAI. Zmíněné jednání schválilo sjednocený seznam vydaných stříbrných plachtařských odznaků FAI, který byl převzat a je oficiálním dokumentem Aeroklubu České republiky.


Stříbrné "C" od roku 1950.
047 Kleprlík Rudolf
129 Hejzlar Zdeněk
215 Bruna Ladislav
234 Trojan Otakar
246 Chyba Bohumil


Stříbrné "C" od roku 1951.
502 Výravský Erich
541 ládek Jaroslav
542 Simler Josef
552 Saller Antonín


Stříbrné "C" od roku 1956.
806 Marek Jaroslav
831 Feygl Josef
833 Polák Jan
972 Celba Josef
1111 Hubka Jiří
1299 Štěpina Jiří
1413 Málek Luboš
1418 Říčař Jaroslav
1424 Meisner Zbyněk
1484 Tylš Jaroslav
1485 Maruna František
1486 Houra František
1487 Dvořáková Eva
1488 Dvořák Oldřich
1489 Baleár Václav


Stříbrné "C" od roku 1961.
2326 Ladnar Josef


Stříbrné "C" od roku 1966.
2421 Borůvka Pavel
2422 Glaser Jiří
2447 Skala František
2510 Matoušek František
2511 Dostál Bohuslav
2531 Kopecký Jaroslav
2676 Pischel Vladimír
2681 Hrozínek Miloslav
2976 Nývlt Jiří
2979 Zeman Karel


Stříbrné "C" od roku 1971.
3456 Hejzlarová Blanka
3457 Kotík Vladimír
3458 Semerák Josef
3459 Semeráková Jana
3460 Teichmann Antonín
3558 Hájek Ludvík
3559 Slívová Emílie
3560 Pavel Josef
3561 Dostál Vladimír


Stříbrné "C" od roku 1976
3603 Pohl Stanislav
3965 Jakl Miroslav
4122 Beneš Oldřich
4242 Podolský Milan
4243 Semerák Pavel
4306 Kurský Petr
4374 Vepřek Jiří
4375 Mrázek Josef


Stříbrné "C" od roku 1981.
4594 Andrš Jaroslav
4595 Pohlová Jana
4601 Teichmann Antonín ml.
4602 Tláskal Milan


Stříbrné "C" od roku 1986.
5182 Teichmannová Jana
5183 Semeráková Jana
5441 Hartmann Petr
5442 Tylš Pavel
5443 Borůvka Petr
5367 Matějů Jaroslav
5592 Mergl Stanislav
5593 Tuček Pavel
5705 Lenfeld Martin


Stříbrné "C" od roku 1991.
6096 Burdych Miroslav
6097 Seibrt Petr
6098 Polák Petr
6099 Lepě Michal
6100 Hladík Jaroslav
6132 Novák Vladimír
6133 Grim Vladimír


Stříbrné "C" od roku 1996.
6582 Samek Josef


Stříbrné "C" od roku 2001.
6759 Samek Josef
6760 Rosy Zdeněk
6873 Skala Martin
6872 Skala Ondřej


Poznámka:
v průběhu změn názvu, struktury a sídel původního Aeroklubu republiky Československé, došlo v padesátých či šedesátých letech bohužel ke ztrátě či zničení původních seznamů držitelů "stříbrných plachtařských odznaků FAI". Seznam byl a stále ještě je renovován tím, že z různých zdrojů byly a jsou získávány a ověřovány různé údaje


Zlaté "C" od roku 1966.
181 Jindra Josef
187 Dvořák Oldřich
199 Matoušek František


Zlaté "C" od roku 1986.
300 Borůvka Pavel
523 Semerák Josef


Zlaté "C" od roku 1991.
638 Plecháč Josef


Zlaté "C" od roku 1996.
663 Tylš Jaroslav


ODZNAK FAI se třemi diamanty.
Číslo AeČR 52., číslo FAI 4225 Matoušek František


Výkonnostní třídy motorového létání.

Mistrovské.
Ladnar Josef
Mráz Josef
Nývlt Jiří
Suchánek Alois


I. třída.
Ladnar Josef
Mráz Josef
Suchánek Alois
Špitálský Václav
Ing. Hochman Josef
Nývlt Jiří
Hladík Václav
Zemko Stanislav
Ing. Kašpar Jan
Jakl Miroslav


II. třída.
Hladík Václav
Hofman Josef
Jindra Josef
Nývlt Jiří
Paukrt Rudolf
Brejtr Bohuslav
Ing. Kašpar Jan
Maslikiewicz Jiří
Vokatý Miloš
Zemko Stanislav
Čečotka Stanislav
Januš Vladimír
Skála František
Dytrt Aleš
Jakl Miroslav
Ing. Vlček Jiří
Ing. Hladík Jaroslav
Ing. Mergl Stanislav


III. třída.
Brejtr Bohuslav
Celba Josef
Ing. Kašpar Jan
Paukrt Rudolf
Poláček Jaroslav
Šubrt Vladimír
Zemko Stanislav
Feygl Josef
Maslikiewicz Jiří
Balcar Jaroslav
Havel Vladimír
Lepš Karel
Dytrt Aleš
Jakl Miroslav
Janus Vladimír
Skála František
Vlček Jiří


Výkonostní třídy vrtulníkové.
Faitz Lubomír
Ladnar Josef


Parašutismus - 1 diamant.
Balcar Jaroslav
Matyk Josef
Jirásko Stanislav
Kutík Jan
Dvořák Zdeněk
Jiroušková Marie
Hendl Josef
Vencl Václav
Rožnovský Jaroslav
Šubrt Lubomír
Železov Pavel
Koza Jiří
Slanař Miloš


Parašutismus - 2 diamanty.
Hendl Josef
Šubrt Lubomír
Vencl Václav
Koza Jiří
Slanař Miloš


Náčelníci aeroklubu.
1946-1948 Kracík
1948-1951 Husták
1951-1954 Kosina
1954-1960 Novák Ludvik
1960-1968 Zeman
1968-1979 Mráz Josef
1979-1991 Jakl Miroslav
1991-2006 Kašpar Jan


Předsedové aeroklubu.
1960-1965 Brejtr
1965-1970 Celba
1970-1972 Poláček Jaroslav
1972-1977 Zemko Stanislav
1978-1992 Kašpar Jan
1992-2005 Semerák Josef
2005-dosud Kopta Miroslav