NÁVRAT DO REJSTŘÍKU BYLINEK

Poslední aktualizace 06.10.2022

KŘEN. Armoracía rusticana(Lam.) G. M. et Sch., křen selský Popis. Vytrvalá rostlina, která vychází z dlouhého, tlustého, válcovitého a dužnatého kořene lodyhy až 150 cm vysoké, listnaté a nahoře větvené. Přízemní listy má veliké, dlouze řapíkaté, s čepelí podlouhlou a hrubě vroubkovanou. Lodyžní listy jsou menší, přisedlé, z nich spodní často hřebenovitě peřenodílné. Na vrcholu lodyhy se vytvářejí květy v květních hroznech. Plod (šešulka), pokud se u nás vůbec vytváří, je nafouklý, kulatý nebo široce elipsoidní, 4 - 6 mm dlouhý. Kvete od května do července. Výskyt. Křen je původem z jihovýchodní Evropy, kde roste na březích řek a potoků. U nás se pěstuje pro kořen palčivé chuti. Místy zdivočuje. U vod a ve vlhkých houštinách zplaňuje. Užívaná část. Čerstvý kořen (Radix armoraciae). Sběr a úprava. Kořen se sbírá na podzim. Účinné látky a působení. Obsahuje hlavně glykosid sinigrin, hořčičnou silici, vitamín C (50 - 100 mg na 100 g), enzym myrozin a fytoncidní látky, které ničí bakterie. Vlivem myrozinu se při strouhání odštěpuje ze sinigrinu ostrý křenový olej, který dráždí čichový nerv. Sušením a vařením se olej ztrácí. Křen vnitřně použitý v malých dávkách povzbuzuje žaludeční a střevní činnost a rozpouští hleny. Ve velkých dávkách může mít na sliznici trávicího traktu škodlivý účinek. Na pokožku působí dráždivě a může vyvolat puchýře. Užití. Jako diuretikum, expektorans, antiseptikum a derivans se užívá vnitřně oloupaný rozstrouhaný kořen nebo sirup (kořen se rozřeže na tenké plátky, posype cukrem a odtékající tekutina vytvoří sirup). Denně se užívají 2 - 3 polévkové lžíce sirupu při zánětech průdušek, jarní únavě, v rekonvalescenci a při nedostatku vitamínu C. Zevně se užívá rozstrouhaný kořen do "křenové placky", především při revmatismu (křen s octem nebo moukou). Používá se hlavně v lidovém léčitelství. Poznámka. Křen je oblíbenou přílohou k masu, ovšem nadměrné užívání křenu je nezdravé.