NÁVRAT DO REJSTŘÍKU BYLINEK

Poslední aktualizace 06.10.2022

LEKNÍN. Nymphaea alba, leknín bílý Popis. Vodní vytrvalá bylina se silným plazivým oddenkem a velmi dlouze řapí-katými listy, které jsou kpžovité, vejčitě okrouhlé, na bázi úzce srdčité, celokrajné a plovou na vodní hladině. Květy jsou na dlouhých stopkách, mají zelený opadavý kalich a velký počet bílých korunních plátků, z nichž vnitřní znenáhla přecházejí v tyčinky. Plodem je dužnatá, polokulovitá tobolka s četnými semeny. Buď nepuká vůbec, nebo puká nepravidelně. Kvete od června do srpna. Výskyt. Leknín je rozšířený v Evropě a na Sibiři. U nás roste ve stojatých a pomalu tekoucích vodách, v rybnících a tůních. Často se pěstuje v parcích. Užívaná část. Čerstvý oddenek (Radix nymphaeae). Sběr a úprava. Oddenek se sbírá na jaře a na podzim. Očistí se a omyje. Má charakteristický vodní pach a svíravě slizovitou chuť. Účinné látky a působení. Obsahuje chemicky a farmakologicky málo známé alkaloidy a glykosid nymfasin. Alkaloidy se snadno rozkládají. V poslední době jsou alkaloidy leknínu středem velkého zájmu. Bylo prokázáno, že účinné principy leknínovitých rostlin mají tlumící vliv na růst nádorových buněk. Výtažky leknínu vyvolávají různé změny v chromosomové struktuře a brzdí dělení buněk (mitosu). Užití. Jako anafrodisiakum a cytostatikum. Vnitřně jen ve formě speciálních přípravků farmaceutických jako prostředek ke snížení pohlavní předrážděnosti. Lék může předepsat jen lékař. Poznámka. V teplejších krajích Čech a Moravy roste leknín bělostný (Nymphaea candida Presl.) Od leknínu bílého se liší např. tím, že laloky listů u řapíku jsou sblížené nebo se až překrývají. Kalich brzy opadává a nitky tyčinek jsou ploché. Semeník je porostlý tyčinkami jen v dolních dvou třetinách a tobolka není polokulovitá, nýbrž vejčitě kulovitá. Oba druhy i jejich křížence je nutno chránit