NÁVRAT DO REJSTŘÍKU BYLINEK

Poslední aktualizace 06.10.2022

OMAN. Inula helenium, oman pravý Popis. Asi l m vysoká vytrvalá, dekorativní bylina s těžkým válcovitým oddenkem a mohutnou, jen nahoře chocholičnatě větvenou, přímou lodyhou, na průřezu bílou. Přízemní listy jsou podlouhle vejčité, jemně zoubkované, lodyžní nestejně zubaté, na rubu hedvábitě plstnaté. Úbory jsou velké, žluté. Jsou složeny z jazykovitých a trubkovitých květů. Plod je nažka. Kvete v červenci a srpnu. Výskyt. Je domácí v Asii, pěstuje se v některých zemích, také u nás. Zplaňuje ojediněle. Užívaná část. Oddenek s kořeny (Radixhelenii, Radix inulae). Sběr a úprava. Oddenek s kořeny se sbírá na podzim z 2 - 3le-tých pěstovaných rostlin. Rychle se omyje a ve stínu usuší. Umělá teplota při sušení nesmí překročit 40°. Droga má aromatický pach a kořenitě hořkou chuť. Dnes se kořen získává téměř výhradně z pěstovaných rostlin. Účinné látky a působení. Obsahuje hlavně silici (až 3 %) s hlavními složkami alantolaktonem, izoalantolaktonem a dihydroalan-tolaktonem, něco azulenu, heleninu, něco hořčin a v oddenku na podzim 40 - 50 % inulinu, který se snadno štěpí. Oman obsahuje také fytoncidní látky. Rozpouští hlen a usnadňuje odkašlávání, působí povzbudivě na trávení a jako anthelmintikum. Větší dávky dráždí k dávení. Protihlístový účinek alantolaktonu, respektive preparátu heleninu, je podstatně silnější než santoninu. Jedovatost naproti tomu je menší. Také nadzemní části rostliny mají značný protihlístový účinek. Heleninu (dipalmitinesteru xantoxylu), karotenoidního barviva květů, se užívá proti adaptačním poruchám zrakovým. Užití. Vnitřně jako expektorans, sekretolytikum, anthelmintikum a dezinficiens v nálevu (1 - 2 kávové lžičky řezané drogy na půl litru vody) nebo v prášku (2 - 3krát denně na^pičku nože) při zánětu průdušek se silným zahleněním, při kašli, k povzbuzení chuti k jídlu a výměny látkové. Zevně proti kožním vyrážkám a špatně se hojícím a mokvavým ránám.