NÁVRAT DO REJSTŘÍKU BYLINEK

Poslední aktualizace 06.10.2022

OMĚJ. Aconitum napellus spec. coll., oměj šalamounek, †(jedovatý) Popis. Dekorativní až 150 cm vysoká vytrvalá jedovatá bylina s řepovitou odden-kovou hlízou, vybíhající v dlouhé, vřetenovité kořeny. Každý rok se z matečné oddenkové hlízy vytváří jedna nebo více vedlejších hlíz s očky, zatímco matečné hlízy se svrašťují a postupně odumírají. Oměj má přímou, v květenstvi větvenou lodyhu. Listy jsou velké, řa-píkaté, dlanitě 5 - 7dílné. Modré nebo fialové květy, sestavené do hroznů, mají 5 korunovi-tě zbarvených kališních lístků, z nichž hoření je přílbicovitě vyklenutý. Morfologické znaky rostliny jsou silně proměnlivé. Plody jsou měchýřky s 10 - 15 černými semeny. Kvete od května do srpna. Výskyt. Je rozšířený v Evropě a Asii, roste na vlhkých humóz-ních stanovištích až do výše 2000 m nad mořem. U nás roste hlavně na vlhkých místech v lesích a u potoků v horských oblastech Šumavy, Krkonoš, Beskyd a Karpat. Užívaná část. Hlíza (Tuber aconiti, Radix aconiti). Sběr a úprava. Hlízy se sbírají na podzim, asi v říjnu. Větší hlízy se po očištění půlí a suší ve stínu. Umělá teplota nemá překročit 40°. Droga je bez pachu; nejprve chutná nasládle, později škrablavě a ostře kořenitě (jedovatá!). Je citlivá na vlhko. Upotřebit se mohou jen mladé hlízy dceřiné, nikoli matečné. Jen ojediněle se sbírá nať, a to buď před květem, nebo v době květu. Účinné látky a působení. Obsahuje akonitové alkaloidy (0,2 až 3,0 %), citlivé zvláště na alkálie, kterými se snadno rozkládají. V listech jsou vázány na kyselinu akonitovou, která v hlízách chybí. Z alkaloidů je to hlavně akonitin, jeden z nejprudších a nejrychleji působících známých jedů. Používal se v lidovém travičství. V přiměřených dávkách zmírňuje neuralgické bolesti, snižuje horečky, např. při chřipce, rýmě, kataru průdušek a jiných chorobách z nachlazení. V malých dávkách dráždí dýchací ústředí. Usnadňuje odkašlávání. Užití. Vnitřně jako antineuralgikum a antirevmatikum. Bez lékařského předpisu a kontroly nelze drogu užívat. Použití oměje v lidovém léčitelství je krajně nebezpečné. Protože všechny části rostliny obsahují jedovaté alkaloidy, je nutná při zacházení s omějem úzkostlivá opatrnost. Smrt nastává z obrny ústředního nervstva již po požití několika gramů kořenu. Při zevním použití způsobuje přechodné dráždění kůže, záněty a puchýře s následným znecitlivěním nervových zakončení. Poznámka. Z jiných druhů oměje se u nás vyskytuje oměj jedhoj (Aconitum an-thora L), oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum) a oměj různobarevný (Aconitum variegatum).