NÁVRAT DO REJSTŘÍKU BYLINEK

Poslední aktualizace06.10.2022

STARČEK. Senecio vulgaris, starček obecný, †(jedovatý) Popis. Jednoletý až dvouletý asi 50 cm vysoký polní plevel s přímou lodyhou, často od základu větvenou, jemně rýhovanou a řídce listnatou. Má vřetenovitý tenký kořen. Listy jsou lysé, živě zelené a trochu masité, objímavě přisedlé, zpeřeně rozeklané, dolejší chobotnatě laločnaté, zúžené v řapík. Krátce stopkaté květní úbory sedí v úžlabních, koncových, chudých vrcholících. Květy úboru jsou vesměs trubkovité, světle žluté. Plodem je hustě pýřitá nažka Kvete od dubna do října. Výskyt. U nás je plevelem polí, zahrad, rumišť, pasek a příkopů. Užívaná část. Nať (Herba senecionis). Sběr a úprava. Kvetoucí nať se seřezává nad zemí a pak se přirozenou teplotou usuší. Droga je bez pachu, nahořklé chuti. Účinné látky a působení. Obsahuje pyrolidinové alkaloidy senecin a senecionin, také rutin a inulin. Senecionin patří mezi jaterní jedy. Vyvolává trombózy jaterních žil, nekrózy jater a později cirhózy. Otravy byly zjištěny u zvířat, u lidí dochází k otravě požíváním mléka krav, které se pasou a krmí pící obsahující starček. je odůvodněné podezření, že starček působí tzv. žďárskou chorobu koní. K otravám může dojít také při požití mouky, chleba nebo pečiva, jež byly připraveny z obilí, do něhož se dostalo větší množství nažek starčeku. Užití. Droga je dnes už zastaralá a neužívá se. Dříve se užívala v nálevu při křečích hladkého svalstva a k mírnění krvácení nejrůznějšího druhu (v gynekologii, po extrakcích zubů, mandlí apod). Poznámka. Na druhy starčeku upozorňujeme z toxikologických důvodů. Nepatří do rukou laiků, i když se někdy vyskytují v lidovém léčitelství. Stejné alkaloidy jako starček obecný obsahuje starček bažinný (Senecio paludosus), starček lesní (S. silvaticus), starček přímětník (S. Jacobaea) a starček Fuchsův (S. Fucnsii Gmelin).