Novoměstský kurýr

Poslední aktualizace 06.10.2022

ZEMĚŽLUČ.
Centaurium minus Moench, zeměžluč okolíkatá

Popis.
Hořcovitá jednoletá nebo dvouletá bylina až 50 cm vysoká s jednoduchou zpravidla pětinervé a lysé. Obojaké pětičetné květy, asi 1 cm dlouhé, červenorůžové, zřídka bílé, jsou seskupeny v bohaté vrcholíky. Plody jsou mnohosemenné tobolky úzce válcovité a asi 10 mm dlouhé. Kvete v červenci a srpnu.

Výskyt.
Je rozšířena v Evropě, západní Asii, v severní Africe a Severní Americe. U nás se vyskytuje na mýtinách a lesních loukách, na vřesovištích, na mezích a stráních.

Užívaná část.
Nať (Herba centaurii).

Sběr a úprava.
Nejlépe kvetoucí vrcholky nati asi 25 - 30 cm dlouhé se seřezávají v červenci a srpnu. Rychle se suší ve stínu nebo krátce na slunci, aby se zachovala svěží, přirozená barva Při umělém sušení nemá teplota překročit 40°. Droga je téměř bez pachu a má velmi hořkou chuť.

Účinné látky a působení.
Obsahuje hlavně glykosidické hořčiny, především glykosid gentiopikrin, alkaloid erytricin, žluté flavo-nové barvivo centaurein, silici a jiné látky. Hořčiny povzbuzují vylučování trávicích šťáv a vyvolávají chuť k jídlu. V lidovém léčitelství oblíbený hořký čaj se připravuje z jedné části skořice, jedné části máty a dvou částí zeměžluči.

Užití.
Vnitřně v nálevu jako amarum a digestivum (1 čajová lžička řezané drogy na 2 šálky neslazeného nebo oslazeného nálevu denně; pije se půl hodiny až hodinu před jídlem). Užívá se při nechutenství, žaludeční slabosti, při příznacích špatného trávení a nedostatku kyseliny solné v žaludeční šťávě, dále při onemocnění jater se sníženým vylučováním žluči a jako pomocný lék při cukrovce. Dobře slouží jako posilující prostředek při celkové slabosti a v rekonvalescenci. Podává se obvykle častěji nebo ve větším množství, poněvadž má nižší číslo hořkosti než nálev z kořene hořce žlutého. Větší dávky mohou u dětí způsobit křeče a zvracení.

Poznámka.
Zeměžluč nízká (Centaurium pulchellum Druce), která nemá listovou růžici, a zeměžluč slatinná (Centaurium uliginosum Beck.), s dlouhými a zoubkovanými listy, jsou značně podobné zeměžluči menší. Obsahují rovněž hořčiny, ale jen ojediněle se sbírají. Při sběru zeměžluči je nutno ponechat na místě větší počet nedotčených rostlin, aby se zase rychle rozmnožila. Nikdy nevytrhávejte rostlinu s kořeny!