NÁVRAT
Únor 2016

Už je tady znovu konec měsíce a tak si připomeňme ty (snad) významné události:
- Téma "uprchlíci" je pořád horké. Paní Merkelové se nelíbí, že Česko spolu se zeměmi Vyšegradu ale i s Makedonií a Bulharskem jednali o "variantě B" – tj. prakticky posunutí hranic Schengenu nad Řecko, které to nezvládá. Ovšem v průběhu měsíce se situace vyvíjela a tak dnes už i Rakousko chce bránit své hranice a opravdu se ukazuje, že dlouhodobé názory hlásané Českem - že Schengen musí začít fungovat – a být schopen zastavit na hranicích uprchlíky, se ukazuje jako stále více přijímaný i dalšími státy. A už se uvažuje o jakési společné hraniční policii.

- Británie se přibližuje k referendu o setrvání v EU, proběhlo jednání, na kterém pan Cameron prosadil některé výjimky pro Británii a slavnostně je přednesl doma. Ale nesetkal se s takovým jásotem, jaký asi předpokládal a tak výsledek referenda, které má být v červnu, je nejistý. Ovšem podle mého názoru, principielně je to špatná zpráva. Ukazuje se, že země EU si nejsou rovné, jakmile si vymůže výjimky jeden, budou je chtít i další. A to je cesta k rozpadu EU. Proč by Británie měla mít nějaké výjimky? Proč by paní Merkelová měla být samozvaným "ředitelem" EU? Proč (údajně) někteří zemědělci v EU mají lepší dotace než jiní? Italský premiér se nedávno vyjádřil, že nové země by mohly mít snížené dotace za to, že mají "jiné" názory na řešení uprchlíků. Atd.

- ve válce v Sýrii se (možná) schyluje k příměří. Tzv "vzbouřenci", kteří bojují proti Asadovi a mají dlouhodobou podporu Američanů už jsou přístupní jednat o příměří. Tj. mohla by vzniknout skutečná jednotná koalice pro boj proti Islámskému státu tj. včetně Ruska. A proč asi to je najednou možné? Podle mého názoru, Rusko, když začalo v Sýrii otevřeně podporovat vojensky Asada – tj. útočili na vzbouřence – dosáhlo jejich účinného oslabení. Amerika křičela jak Viktorka, protože se to nehodilo do jejich mocenské politiky. Ale teď nakonec, aby se opravdu boj proti ISIS hnul dopředu, musela Amerika ustoupit. Má se sejít Putin s Obamou. Doufejme, že se to konečně pohne.

- v tomto týdnu jsem se zase díval na část pořadu – celý ho prostě nesnesu - s paní Jílkovou v TV. Tentokrát to bylo na téma "uprchlíci". Nejdříve musím říci, že moc dobře nechápu, co paní Jílková svými pořady chce divákům říci. Je to nepředstavitelná džungle názorů, přeřvávání jednoho druhým, o rozumné argumentaci se z velké části nedá vůbec mluvit, podle mě to docela dobře ukazuje, kolik "blbců" mezi námi žije. To snad je jediný přínos tohoto pořadu. Ale kam na ně ta Jílková chodí? Zřejmě její výběr účastníků musí být hodně cílený. Ale k čemu? Zaujala mě např. učitelka základní školy, která tam razantně s velkým zaujetím prohlásila, že Evropu od Hitlera osvobodila americká armáda. Pane jo, jestli je takových více, tak to naše školství pěkně vypadá. Jak se bude chovat ta "objektivně" informovaná generace, až vyroste? Zřejmě to systematické překrucování všech možných skutečností není ojedinělé.

- veřejnost pobouřil případ šikany v jedné pražské střední škole. Otřesný případ. Podívejte se na básničku, kterou jsem na této stránce uveřejnil v prosinci. Je zajímavé, že ředitel vůbec neuvažoval o své odpovědnosti a svém odstoupení. Tak byl odstoupen pražským magistrátem. Ale pozor – ozvali se učitelé, kteří to považovali za nesprávné – to odvolání ředitele. Takže se nabízí otázka: připouští si školy a jejich vedení odpovědnost za to, co se děje na jejich škole? A připouští si rodiče svou velkou odpovědnost za výchovu svých dětí? Vědí rodiče, jaké jsou jejich děti?

- nedávno jsem viděl americký film "Soukromá válka pana Wilsona" z roku 2007.
Stručná informace o filmu:
Pád sovětského impéria měl na svědomí jediný člověk. Charlie Wilson. Děvkař, alkoholik, příležitostný uživatel drog a kongresman, kterému se podařilo vyhnat Rudou armádu z Afgánistánu a tím odstartovat rychlý krach komunistické říše. Stačilo dodat špatně ozbrojeným afgánským odbojářům kvalitnější zbraně. Příběh, který je příliš šílený na to, aby nebyl pravdivý, režíroval držitel Oscara Mike Nichols (Absolvent, Na dotek), jemuž se před kamerou sešla výjimečná herecká sestava v čele s Tomem Hanksem, Julií Roberts a Philipem Seymourem Hoffmanem.
Film se mi líbil.
Ale zde se chci zmínit o širších souvislostech.
Sovětská válka v Afghánistánu byl významný konflikt studené války probíhající v letech 1979–1989 mezi sovětskými intervenčními jednotkami spolu s afghánskou komunistickou vládou a mezinárodními povstaleckými skupinami mudžáhedínů usilujícími o svržení komunistické vlády a vyhnání Sovětů. Povstalci byli trénováni v sousedním Pákistánu a Číně, zároveň byli podporováni pomocí v hodnotě miliard dolarů ze Spojených států amerických, Saúdské Arábie, Spojeného království a dalších zemí. Desetiletí trvající konflikt způsobil exodus jednoho milionu Afghánců do Pákistánu a Íránu. Statisíce afghánských civilistů byly zabity v důsledku konfliktu. V srpnu 1979 zahájila americká vláda financování protivládních mudžáhidů. Dne 24. prosince 1979 SSSR intervenoval na základě žádosti tamního rozhádaného marxistického vládního uskupení. O dva dny později byl za pomoci sovětských zvláštních jednotek zavražděn prezident Hafizulláh Amín a místo něj dosazen Babrak Karmal, bývalý velvyslanec v Československu. Tím začala Sovětská válka v Afghánistánu, trvající 9 let a 2 měsíce (24. 12. 1979 – 15. 2. 1989), některé zdroje uvádějí chybně 10 let.
Spojené státy a Saúdská Arábie začaly prostřednictvím pákistánské tajné služby ISI masivně financovat a vyzbrojovat protisovětský odboj z řad domácích mudžáhidů i zahraničních dobrovolníků z celého islámského světa, mezi kterými byl i Usáma bin Ládin. Sovětské armádě se nikdy nepodařilo dobýt celý Afghánistán. Během bojů bylo zabito až 1,5 milionů lidí, převážně civilistů, a cca 5-10 milionů uprchlo převážně do Pákistánu a Íránu, cca polovina všech uprchlíků na světě byli Afghánci. Kvůli vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku, ztrátě asi 15000 vojáků, zabitých mudžáhidy trénovanými USA, Pákistánem a dalšími zahraničními vládami a ekonomickými problémy se v roce 1989 SSSR stáhl.
Vzhledem k vysokým lidským i materiálním nákladům, které nakonec nevedly k úspěšnému konci z hlediska Sovětského svazu, je také označována válka jako sovětský Vietnam. Tento vojenský neúspěch je někdy zmiňován jako jeden z podstatných faktorů v rozpadu sovětské moci a následného kolapsu SSSR v roce 1991. Občanská válka v Afghánistánu pokračovala i po stažení sovětských vojsk, v roce 1992 vedla ke svržení komunistické vlády a nastolení islámského státu, který byl roku 1996 vystřídán vládou hnutí Tálibán.
Po odchodu sovětských vojsk přestaly místní mudžáhedíny podporovat i Spojené státy. Ve vzniklém "mocenském vakuu" mezi sebou začaly bojovat jednotlivé mudžáhedínské frakce. Potichu, ale rychle začala občanská válka, která trvala dalších cca 7 let. Hlavní město Kábul, které bylo jako jedno z mála území Afghánistánu stále v rukou místní komunistické vlády, bylo dobyto v roce 1992. Poslední prosovětský prezident Muhammad Nadžíbulláh abdikoval a utekl do kábulského komplexu Organizace spojených národů. Zde zůstával v bezpečí až do doby, kdy se v oblasti k moci dostal Tálibán. Tito radikální islámští bojovníci Nadžíbulláha v roce 1996 zatkli a veřejně popravili. Následně převzali kontrolu nad celým Afghánistánem, vyjma severovýchodního cípu země. Během válek v 90. letech zahynulo více než 400 000 afghánských civilistů.
Boje mezi skupinami mudžáhidů pokračovaly. Nejvážnější boje se odehrály v roce 1994, kdy bylo zabito 10 000 lidí při boji mezi dvěma frakcemi v Kábulu. Podporován Pákistánem vybudoval Tálibán nábožensko-politickou sílu a v roce 1996 převzal moc v zemi. Tálibán byl schopen ovládat 90% země, nekontroloval jen území Severní aliance na severovýchodě. Tálibán se snažil o přísnou interpretaci islámského práva šarí'a. Aliance Pákistánu s Tálibánem poskytovala útočiště islámským teroristům.
USA a spojenci ve spolupráci s afghánskou opozicí svrhli po teroristických útocích 11. září 2001 Tálibán. Na konci roku 2001 se lídři afghánských opozičních stran sešli v Bonnu, aby se dohodli na novém vládním zřízení v Afghánistánu. V prosinci 2001 byl jmenován Hamíd Karzáí předsedou prozatímní vlády, v roce 2002 tzv. prozatímním (interim) prezidentem a 9. října 2004 vyhrál v řádných prezidentských volbách. Jeho moc v zemi je však diskutabilní – s postupným opětovným získáváním vlivu Tálibánu se dá říci, že Tálibán má v současnosti pod kontrolou menší část země, Karzáí pouze oblast hlavního města a vojenští velitelé zbytek země.
V září 2015 bojovníci Tálibánu nečekaně přepadli a na několik dní obsadili páté největší město v zemi Kundúz. Podle některých odhadů si od roku 2001 válka v Afghánistánu vyžádala až 220 000 obětí.
Postoje veřejnosti ve Spojených státech se postupně proměňovaly od podpory invaze a války až k odporu proti účasti Spojených států. V roce 2009 už počet odpůrců války v Afghánistánu stoupl dokonce na 57 procent. Vyplynulo to z průzkumu televizní stanice CNN z konce srpna 2009, jehož výsledky byly zveřejněny v noci na středu 2. září 2009. Podíl oponentů války se proti předchozímu měsíci zvýšil o tři procentní body. Válku podpořilo jen 42 procent Američanů. Průzkum byl proveden na samém konci srpna 2009, který byl pro americké jednotky v Afghánistánu z hlediska ztrát na životech nejhorší od zahájení bojů na přelomu let 2001 a 2002. O život přišlo 51 amerických vojáků. V průzkumu řeklo 62 procent z dotázaných 1010 Američanů, že USA válku nevyhrávají. Počet těch, kdo se domnívali, že válku vyhrát nelze, stoupl proti podobnému průzkumu v únoru roku 2009 ze 35 na 40 procent. V Afghánistánu bylo přitom v roce 2009 nasazeno již přes 100 000 zahraničních vojáků, především Američanů (63 000). Českých vojáků tam působily na čtyři stovky. Jedním z velkých nezvládnutých problémů invaze je prudký růst produkce opia po roce 2001. Afghánistán produkuje většinu opia ve světě. V roce 2007 jeho produkce byla rekordní, činila 8200 tun, od té doby však pěstování máku pokleslo a v roce 2009 se očekávalo jen 6900 tun. Za vlády Tálibánu v roce 2001 to bylo pouhých 185 tun. (zdroj ČTK, BBC).

A tak si zkusme to – zjednodušeně – zrekapitulovat:

USA pomohly Afgánistánu zbavit se sovětské moci.
Z Afgánistánu byl (údajně Talibánem) organizován teroristický útok 11. září 2001 v New Yorku.
Američané porazili Talibán, ale Talibán tam dál operuje a získává moc.
Je to líheň teroristů? Je tam vazba na Islámský stát? Kde jsou ty zbraně, co byly ve velkém dodány do tohoto teritoria?
A to je jenom jeden příklad, kdy to začalo pomocí USA (i jiných) někde mimo své území. Záminka? Boj proti vlivu komunistů.
A teď si to aplikujte na současnou Sýrii. Tam také USA s některými dalšími pomáhá už řadu let vzbouřencům proti Asadovi, na jehož straně jsou Rusové. Pane jo, že je na tom světě pěkný galimatyáš. Můžeme to vůbec pochopit?

- předsedkyně ERÚ Alena Vitásková dostala u soudu v Brně 8,5 roku nepodmíněně a zatím nepravomocně. I když při udělení problematických licencí na ERÚ ještě nebyla, provinila se údajně tím, že nezabránila po svém nástupu do ERÚ zrušení oněch údajně problematických licencí. Ona tvrdí, že je to pokus o její politickou likvidaci a odvolá se. Musím ovšem přiznat, že jsem ji dosud vnímal jako ojedinělou a výraznou bojovnici proti tomu ohromnému "tunelu" s polními elektrárnami, i když do ERÚ přišla v době, kdy už bylo rozhodnuto. Takže jsem zvědav, jak dopadne to její odvolání.

- dnes (27.2) se rakouský ministr obrany opřel do Česka: prohlásil že "je neakceptovatelné, aby se země, které dostávají z unie tolik finančních prostředků, v případě krize odmítaly podílet na společném řešení". Tak vida už to pomalu leze – rozhádaná EU jako vyšitá! Protože na internetu kolují různá "hausnumera", cituji zde současné vyjádření našeho ministerstva financí:
Od vstupu ČR do EU v květnu 2004 dostali Češi z unijního rozpočtu celkem 990 miliard korun, zatímco do něj odvedli jen 429 miliard. Celkově tak Česko na členství v EU dosud vydělalo 561 miliard korun.

- Makedonie přes původní nesouhlas začala zastavovat uprchlíky na svých hranicích. Tak kdy a kde vlastně bude fungovat ten Schengen? Co Turecko? Co Řecko? Co říkalo a říká Česko o verzi "B". Bude nakonec ten "malý Schengen" těch "skalních" evropských států? Těch, jejichž pravda je ta správnější než těch druhých, co berou peníze a "nelezou" do těch správných míst těm správným. Ach Mnichove, Mnichove, snad se nezopakuješ v moderní verzi!

To je pro tento měsíc opravdu všechno – ale že jsem toho sesbíral, že ano?
Jindřich Buchal.