NÁVRAT

říjen 2017 Nejdříve opět citace: Jsme montovna nebo co jsme, pane profesore Zelený? Už dvacet let je varuji, že ČR je levnou montovnou Evropy a částečně i světa. Oni to ignorují a pokračují v neblahé "strategii" devadesátých let odprodejem a rozprodejem českého kapitálu do zahraničí. Namísto české ekonomiky máme tedy jen ekonomiku "na českém území", a to jednu z nejchudších v Evropě. Takový dlouhodobý výsledek a trend nelze narychlo zastavit předvolební "fidlovačkou". Nejde o to, co si "přejeme" – každý zvysoka kašle na to, co si "přejeme": důležité je, co v posledních dvaceti letech děláme. Proč prodáváme i to poslední, co nám ještě zbývá? Proč poskytujeme výhody zahraničním kupčíkům a uvalujeme zcela neúnosné nevýhody na vlastní podnikatele, národní kapitalisty, regiony i lokality? A nikdo se jich na to neptá. Bylo by jednoduché vinit politiky devadesátých let, kteří "strategii" rozprodeje českého kapitálu do cizích rukou prosadili a zahájili. Byli nezkušení a bezradní, a přitom arogantní a učebnicově sebevědomí, takže se jim podařilo přesvědčit i nebohé masy, které byly ještě méně informované než oni. Spíše je ale třeba vinit ty, kteří po celé dekády v této strategii pokračovali a pokračují, i přesto, že se celý svět ubírá právě opačným směrem: k posilování národních, regionálních a lokálních ekonomik ve smyslu inovace, technologizace a digitalizace za účelem hledání autonomie a nezávislosti. Namísto toho si naše politické "elity" prosazují závislost, podřízení a nevlastnictví – v přímém rozporu s odkazem Tomáše a Jana Bati – nejlepšího to modelu národního kapitalismu, který jsme ignorovali až v míře nepochopitelné. Jen v krátkých obdobích předvolebních dochází alespoň k verbálnímu oslabení nešťastné strategie let devadesátých, jejíž dlouhodobé následky se nesnaží nikdo odhadnout či popsat, říká pro PL prof. Milan Zelený. (Autor: Milan Zelený, 29.12.2016). Kdo to je Milan Zelený? (*22. ledna 1942 Klucké Chvalovice) je česko-americký ekonom, který se zabývá zejména obory produktivity práce, teorie řízení, podnikové ekonomiky a multikriteriálního rozhodování. Patří k nejcitovanějším českým ekonomům, je autorem řady odborných publikací a působí na několika zahraničních vysokých školách. Počátkem roku 2015 byl jmenován emeritním profesorem (Professor Emeritus of Management Systems) americké Fordham University v New Yorku. V roce 2012 se často veřejně diskutovalo o jeho kandidatuře na prezidenta České republiky. Prezidentské volby se nakonec rozhodl nezúčastnit. A nyní k aktuálním událostem: -co hrozí firmě Auto Škoda? Zrovna dnes (5.10.) jsem vyslechl v TV diskusi, kde pan Vratislav Kulhánek vysvětloval, proč si myslí, že nejsme montovna. Bylo to v souvislosti se zprávou, že koncern Volkswagen chce stáhnout část výroby své české pobočky Auto Škoda do Německa. Což by dle zprávy mohlo znamenat ztrátu cca 2000 pracovních míst. O Kulhánkovi se dá předpokládat, že o naší (opravdu naší?) automobilce něco ví. Ale já přesto věřím tomu, co říká pan Zelený. Věřím tomu, že naše ekonomika je tak zranitelná zásahy zvenčí (myslím tím zahraničními majiteli), že mi z toho vstávají hrůzou poslední vlasy na hlavě. A pan Urban v té TV žvanil něco o selském rozumu, kterým se Němci určitě budou řídit, a že určitě s tou Škodovkou budou zacházet slušně a že nám tedy určitě nic nemůže hrozit, to by přece ti chytří Němci nemohli udělat. Tak vidíte, jak rozporuplné názory existují u lidí, kteří byli nebo jsou na špici a rozhodují. A že došlo po "sametové revoluci" k velmi významným změnám ve složení i vlastnictví našeho průmyslu, je nade vše jasné. A že to nebylo k prospěchu naší nezávislosti a schopnosti sami o sobě rozhodovat, je nad slunce jasné. A tak teď visíme na slabé niti a nikdo se to nesnaží (nebo neumí?) napravit. Možná, že už není možné to v historicky přijatelné době napravit. Jen se žvaní a žvaní. Ono totiž není opravdu jednoduché znovu vybudovat úspěšnou infrastrukturu, s vysokou přidanou hodnotou, schopnou konkurovat ve světě, a hlavně s českými vlastníky. Takovému průmyslu nehrozí, že si s ním zahraniční majitel v případě potřeby pomůže k řešení svých problémů v mateřské zemi. A co je nejhorší. My jsme řadu firem, které se mohly dále rozvíjet, měly ten potenciál, bezmeznou hloupostí a unáhleností přechodu k tomu "kapitalismu", potopili a zničili. Poškodili jsme vzdělávání, poškodili jsme vědu a výzkum, poškodili jsme zdravotnictví, nedokážeme zaplatit špičkové odborníky a tak nám odcházejí jinam. A v parlamentu se odehrávají trapné scény, které nevedou k moudrému a státnickému rozhodování. Vlády se střídají po každých volbách a názory jak má vypadat ten perfektní stát se při každé takové změně docela hodně různí. A ta "neviditelná ruka trhu" to zřejmě tak nějak nedokáže zachránit. Smutné. - Volby. Tak máme po volbách. Co dodat. Docela šok. Šok z toho, jak výrazně zvítězilo hnutí ANO v čele s trestně stíhaným Andrejem Babišem. Je to vzpoura voličů? Dnes je 31.10. a tak už známe výsledky prvních jednání – nikdo s Babišem – kromě SPD ale s podmínkami – nechce jít do koalice. A ani do "tiché podpory". Alespoň to dnes říkají. Babiš se rozhodl sestavit menšinovou vládu, podle dnešního stavu věcí ale s vysokou pravděpodobností podporu nezíská. A tak asi budeme mít vládu bez podpory parlamentu. Prezident do toho s Andrejem půjde. Předseda vlády bude Babiš. ANO trvá na tom, že musí mít i předsedu sněmovny. Má to být Radek Vondráček. A předseda sněmovny v případném třetím kole návrhů na premiéra navrhuje premiéra a prezident tento návrh musí akceptovat. Pane, to je groteska. Babiš předpokládá, že pokud se jejich návrh čehokoli v parlamentu bude krýt s programem některé ze stran v opozici, tak že podporu k tomu konkrétnímu návrhu dostane. No vyloučeno to není. Ale podpora jen jedné strany nestačí. Ovšem jak dlouho může trvat vláda bez podpory? Je možné s Babišem důstojně a tvůrčím způsobem komunikovat? To ukáže budoucnost. Nechci to dál komentovat. Sociální demokracie, jejímž jsem voličem, je v krizi. Podle mého názoru musí v co nejkratší době udělat radikální změny. Současné vedení už sdělilo, že nechce pokračovat. Pan Zimola se už ozval, že by rád pomohl. V Praze chtějí návrat Paroubka. Onderka v Brně také ožil. Ovšem pochybuji, že zrovna tito lidé mohou vytáhnout ČSSD trn z paty. Pokud se ČSSD dokáže sjednotit a prokázat, že vyřešili a odstranili současné vnitřní rozpory, má naději. Musí také najít novou tvář do vedení. To určitě nebude jednoduché. Podaří se jim to? Já věřím, že ano. Tato strana s dlouholetou tradicí se dokáže vzpamatovat. Další věci dnes nebudu rozebírat. Jindřich Buchal.