NÁVRAT NA VSTUPNÍ MAPU

REGION NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ. Provodov Šonov. Odkaz na stránky obce PROVODOV ŠONOV: Provodov Šonov

Co napsali představitelé obce o Provodovu Šonovu v roce 1939: Šonov. Tato starodávná obec rozkládá se při jižní patě vrchu Dobenína v délce asi 1 km 200 m, po obou stranách potoka Rozkoše, od jihovýchodu k severozápadu. Založení obce této spadá do dob úplně neznámých, jako jiných sousedních obcí při okraji tehdejších pohraničních lesů. Není vůbec známo, kdy byla založena, kým aneb od čeho dostala své jméno. Posledně patřila obec naše dílem k panství novoměstskému, dílem k panství náchodskému a menším dílem k panství opočenskému. Obec tato měla svobodný dvůr, který vedle hospody, pololánního statku, hájovny, kovárny a 17 chalup patřil panství náchodskému. Další statky, jež se v Šonově nacházely, patřily i s rybníkem panství novoměstskému a konečně 2 statky, čp. 8 a čp. 9, patřily k panství opočenskému. Díl Šonova, patřící náchodskému panství, tvořil kdysi statek stejného jména, k němuž náležely 3 obce: Šonov, Třtice a Zblov. Na místě, kde stojí hospodářská budova čp. 36, stál kdysi rytířský hrad pánů ze Šonova, který byl v roce 1641 zbořen. O původu tohoto rytířského sídla chybějí nám určité zprávy. Mnoho starých šlechtických rodin neslo jméno "ze Šonova", mezi nimi jsou nejstarší, kteří se psali "Šonovští ze Šonova". Bohumír Dloubač z premonstrátského řádu strahovského v Praze uvádí ve své literární pozůstalosti dva učené muže z rodin pánů ze Šonova, a sice: Jan Vilém Šonovský ze Šonova, jenž byl od roku 1540-1554 veřejným učitelem na tehdy slavné latinské škole v Českém Brodě, dále Jan Šonovský ze Šonova, který byl učitelem rovněž tamtéž od r. 1600-1611. Oba byli učenými muži, kteří jistě činili svému rodišti patřičnou čest. Asi v 16. stol. nabyli tohoto statku páni Libičtí, kteří se jmenovali Libičtí ze Šonova a na Libicích. Tyto rody Libických pocházely z oné Libice na Královédvorsku, jež patří panství žireckému, kde též po prodeji statku Šonova měli své sídlo. V roce 1564 držel statek Šonovský Jan z rodu Ditterů, Straka z Nedabylic, který přijal přídomek "ze Šonova". Tento statek byl r. 1575 rozdělen, a to následovně: Jan Libický koupil Šonov, a ves Třtici, jež měla v blízkosti dnešního svobodného dvorce své vlastní rytířské sídlo, obdržel Ladislav Straka z Nedabylic. V roce 1598 přešel opět statek Šonov uzavřenou koupí na rodinu Petra Straky z Nedabylic, pána na Třtici, a od tohoto roku jej držela až do roku 1646. Posledním majitelem ze Strakovy rodiny byl Petr Straka z Nedabylic, pán na Šonově, který toho roku dne 30. března zemřel. Na počátku 16. stol. dal zříditi majitel Šonova, pan Petr Straka, v kostele sv. Václava na památném Dobeníně hrobku pro svůj rod, když kostel ten opět k službě Boží po svém zpustošení ve válkách husitských odevzdán byl a stal se filiálním kostelem kostela novoměstského. Po něm následoval opět Petr Straka z Nedabylic, pán na Šonově, a na to Jan Jiří Straka, který ale brzy zemřel, jak náhrobní kámen na straně epištolní v kostele sv. Václava svědčí: "Umřel urozený pán Jan Jiří Straka z Nedabylic, pán na Šonově a tuto tělo pochováno jest". Na protější straně u kazatelny ve zdi jest náhrobní kámen Anny Strakovny s obrazem jejím a jejích dvou dítek. V roce 1641 koupil náchodský pán, kníže Oktavián Piccolomini, statek Šonov a Třtici za 11.800 franků. Po prodeji Šonova zdržovali se páni Strakové v obci Bohuslavicích. Po vymření rodiny Piccolominů přišlo celé panství náchodské i Šonov do majetku hraběte Dehfurse. Tento panství náchodské držel jenom několik roků, až v roce 1792 koupil panství ono pro sebe vévoda Zaháňský z Kurlandu. Šonovský dvůr byl již velice sešlý, celý ze dřeva a v roce 1802 byl požárem zničen. Stál na bahnitém místě a proto majitelka panství náchodského dala vystavěti dvůr nový na vyvýšeném místě, kde až dosud stojí. V roce 1818 vypukl v obci naší požár, jehož obětí se stalo 5 selských usedlostí s hospodářskými budovami i stodolami a jedna chalupa. Roku 1848 koupil panství náchodské i s naším dvorem od vévodkyně Zaháňské kníže princ ze Schaumburg-Lippe. Roku 1836 stála v Šonově 73 čísla a obyvatelů bylo: k panství náchodskému 130 mužského pohlaví a 153 ženského pohlaví, k panství novoměstskému 101 mužského pohlaví a 109 ženského pohlaví, k panství opočenskému 11 mužského pohlaví a 8 ženského pohlaví. Asi v 17. stol. dal rolník Líbal z č. l kus svého pozemku, nyní č. pare. 7. 9/2 k tomu účelu, aby tam pohřbívány byly osoby vyznání protestantského, ale za doby panování císaře Josefa II. zákonem zakázáno soukromé pohřbívání a zároveň nařízeno, aby se evangelíci pohřbívali na hřbitov při chrámu Páně sv. Václava na Dobeníně. Podle pověsti byl na Líbalově hřbitově první pochován jistý Voborník z Nahořan a poslední byla nějaká žena z Krčina. Se společným pohřbíváním na katolickém hřbitově nebyli spokojeni evangelíci ani katolíci. Koupí panství náchodského knížetem ze Schaumburg-Lippe byl u nás posilněn živel protestantský, neboť kníže byl též vyznání protestantského. Za pomoci německých i zdejších evangelíků stavěn nový hřbitov na panském pozemku v roce 1860 a přikročeno ke stavbě kostela a stavba ta dokončena byla r. 1864. Na všecky strany měla obec naše spojovací cesty nedostatečné, "drahá" zvané, toliko k obci Vrchovinám nebylo drah, kde toho potřeba nejvíce vyžadovala. Protož pomýšlely obce sousední i obec naše, aby okres donucen byl z Nového Města přes Vrchoviny, Šonov a Provodov cestu nákladem svým vybudovati, až se vzdor mnohým překážkám za podpory podkrajského ú-řadu v Novém Městě docílilo, že se silnice tolik potřebná vybudovala. Celá délka projektované silnice byla rozvržena podle poplatních sil celého okresu na části a každá obec byla povinna na ni připadající část nákladem vlastním vybudovati a tak docíleno spojení s okresním městem. Stavba silnice dokončena byla v roce 1860. V roce 1862 pořídila obec za přispění občanů kamenný kříž v horní části obce za 120 zl., za starostenství p. Jana Trůnečka z čp. 4. Zároveň dal postaviti nový kříž pan Josef Ryšavý, mistr kovářský, s manželkou Marií proti kovářské dílně, kde se dosud nachází. Dne 15. srpna 1862 byly oba kříže vdp. Pelhřimem Novákem, děkanem novoměstským, církevně posvěceny. Též v roce 1862 založen byl nový rybník ve východní části obce, aby zabezpečena byla zásoba vody v případe požárů a pro chov ryb, a obezděn byl pevnou kamennou zdí. V roce 1876 vykonal zde návštěvu k prohlídce bojiště z r. 1866 korunní princ Rudolf s generalitou. Přijeli od České Skalice, pode dvorem postavena byla slavobrána, dítky školy provodovské tvořily špalír a u brány té byl princ uvítán okresním hejtmanem baronem z Meyerbachu. Po přehlídce bojiště odjeli do Nového Města. V roce 1879 odstěhoval se nájemce zdejšího dvora p. Pelíšek, který zdejší dvůr 12 let v nájmu měl, a dvůr do nájmu přejal p. Max. Hócker, který zde působil do roku 1919. Platil ze dvora ročního nájmu 2.000 zl. V roce 1883 byl u nás založen Sbor dobrovolných hasičů. Starosta obce, pan Václav Kňourek z čp. 2, dal svolati členy obecního zastupitelstva do schůze, ve které nechal přečísti dopis pojišťovacího spolku proti ohni ze Spů, ve kterém bylo uvedeno, že každá obec ve spolku tom pojištěná má nárok na zapůjčení stříkačky s celým příslušenstvím a pro určitý počet členů na hasičskou výzbroj. Dále ve schůzi té dojednáno, aby starosta poslal občanům oběžník, kdo by se chtěl ke sboru hasičů dáti, nechť se na obecním úřadě do 14 dnů přihlásí. V ustanovené době se za člena přihlásil 21 občan. Velitelem zvolen p. Jan Truněček z č. p. 4. Za starosty obce p. Václava Zeleného z č. p. 18 přikročeno bylo ke stavbě hasičské zbrojnice. Stála 1.800 zl. V roce 1892 byla nákladem obce a přispěním občanů pořízena nová socha Panny Marie Lurdské. Kříž, který stál v horní části obce od r. 1862, byl odstraněn a na místo něho postavena nová socha. Odstraněný kříž byl znovu postaven u silnice pode dvorem, socha i kříž byly v neděli odpoledne 24. července za důstojných oslav dp. Aloisem Dostálem, kaplanem novoměstským, posvěceny. Ke slavnosti té dostavila se mládež školy provodovské s pp. učiteli a mnoho účastníků ze širokého okolí. V roce 1904 pořídila obec mostní váhu v horní části obce, na které i z okolních obcí vážili řepu, kterou dováželi na nádraží v Novém Městě nad Metují. V tomtéž roce byl založen v naší obci "Vzdělávací spolek Beseda". Sál pro hraní divadla propůjčila pí. Marie Barešová v č. p. 24, který byl k tomu účelu přizpůsoben a započato bylo se stavbou jeviště. Práci ode dřeva zhotovil p. Josef Ježek z č. p. 56, práci kovářskou p. Václav Hencl a práci malířskou p. Jindřich Hýbl. V měsíci červnu 1905 konán byl I. župní sjezd Sboru dobrovolných hasičů, který se nad očekávání skvěle vydařil. Asi uprostřed naší obce nalézal se od ne-paměti rybník k panství novoměstskému náležející, který byl v roce 1835 vypuštěn, jako louka na dílce pronajímán, až jej obec za starosty p. Josefa Rouška z č. p. 59 za 3.700 zl. koupila a v dalším nájmu ponechala. V měsíci listopadu 1908 založen byl konsumní spolek pro Šonov a okolí. Byla svolána schůze do bytu p. Ant. Mervarta v č. p. 6, ve které jednáno bylo o věcech, týkajících se spolku toho, ustavena výše závodních podílů na 10 K, přikročeno k volbě prvního ředitelstva a dozorčí rady. Prodejní místnost a skladiště bylo u p. Františka Uhlíře za roční odměnu 40 K. V roce 1905 založen byl "Spořitelní a záložní spolek''; ve schůzi, která se za tím účelem konala, byl ujednán závodní podíl 10 K, úřední místnost byla v bytě p. Josefa Ducháče v č. p. 105. V roce 1909 byl založen v naší obci poštovní úřad. Za tím účelem koupila obec domek od p. Josefa Horáka, ve kterém se dříve na několika stavech tkalcovalo, budovu tuto dala obec svým nákladem upraviti, aby účelu tomu vyhovovala. Prvním poštmistrem byla pí. Marie Selláková a začala úřadovati 12. prosince 1909. V témž roce založena byla "Odbočka hospodářského sdružení češ. křesť. zemědělců", která vyvíjela značnou činnost. Odbočka konala svědomitě svoje povinnosti vůči svým členům. V roce 1913 založena byla přičiněním dp. Františka Mimry, kaplana novoměstského, vzdělávací a tělocvičná jednota "Orel", spolkovou místnost neměli, ale první starosta jednoty, p. Ant. Mervart z č. p. 6, ochotně propůjčil členům pro letní cvičení značný kus zahrady a pro zimní cvičení prostornou světnici, kde jednota setrvala, než si zařídila svou orlovnu. V roce 1914 vypukla světová válka. V naší obci si vyžádala veliké oběti, kromě všech dodávek, které musely býti odvedeny, byly hrozné oběti na lidských životech. Tolik mladých odešlo, z nich jich mnoho padlo. Kdož tuto válku svými mladými životy zaplatili, jsou tito: Pinkava Josef, Kincl Jan, Nývlt Adolf, Hozák Josef, Ježek Josef, Hencl Josef, Šolc Jar., Michalíček Jiří, Bouček František, Meisner Adolf, Veiser Jan, Suk Josef, Smrček František, Sochor Josef, Matouš Jos., Sochor Boh., Hejzlar Josef, Ryšavý Jar. Nezvěstní : Drapač Ant., Rejzek Václav a Šo-tola Václav. V roce 1920 bylo konáno sčítání lidu, v naší obci zapsáno 575 duší. V roce 1921 byl dán od zdejšího dvora pozemek na Denarovské, as 20% výměry, do nuceného pachtu. Též v tomto roce řádila v lesích mniška, která způsobila hrozné škody, skoro celé lesy jí padly za oběť a co nezničila v jednom roce, to zničila v příštím. Také naše krásné lesy zmizely, hory byly zbaveny své přírodní krásy a svého bohatství. V roce 1923 dne 30. září konány byly volby do obecního zastupitelstva, a to podle zásady poměrného zastoupení. Voleb těch se zúčastnily čtyři politické strany. Starostou zvolen byl p. Josef Bareš, rolník a hostinský z čp. 24. V roce 1926 konala se parcelace zdejšího dvora, který byl částí náchodského panství. Rozdělení dvora prováděl přídělový komisař p. Kňourek. Dne 26. července r. 1929 konáno bylo okrskové cvičení tělocvičné jednoty Sokol. Cvičiště bylo upraveno na zahradě p. Františka Kincla z č. p. 32, koncert se konal v zahradě p. Jar. Kincla, hostinského, při hudbě novoměstské. Dne 2. prosince 1930 bylo vykonáno sčítání lidu, v naší obci byla napočtena 551 duše. Dne 27. září 1930 vykonány volby obecního zastupitelstva podle zásady poměrného zastoupení. Starostou zvolen p. Jaroslav Kincl, hostinský z č. p. 103. V noci dne 8. ledna 1932 vyloupili neznámí lupiči pokladnu Spořitelního a záložního spolku v Šonově v místnostech orelny, která však byla pojištěna. Dne 19. června konala se taneční zábava v sále hostince p. Jar. Kincla. V pondělí ráno 20. června po zábave této byli nalezeni na kolejích dráhy u "Bořku", přejeti vlakem, který jel k Novému Městu o 4 hod. 22 min., Oldřich Hůlek, rozený 21. prosince 1909 v Krčině a Anežka Moravcová, narozená 1. července 1913, příslušná do Dornašína, okres Opočno, služ- ka u p. Jos. Hyleny ve Vrchovinách, kteří po protančené noci ukončili své životy sebevraždou. Dne 16. srpna vypukl požár v domku p. Jana Krýdy v č. p. 117, který byl záhy uhašen. Potok, který obcí naší protéká, vždy na jaře nadělá mnoho škod, rozlévá se po obci, po zahradách a příčina toho jest, že koryto vodní jest ve špatném stavu. Konečně po dlouhých žádostech v měsíci dubnu došlo k vyměřování potoka, což trvalo až do 27. dubna. Podnik tento byl dne 12. července 1934 po usnesení vodního výboru zadán fmě Ing. Karel Krix, podnikatelství silničních a vodních staveb v Litomyšli. Kamene bylo u-potřebeno 2.500 kub. m, písku říčního 840 kub. metrů. Písek na betonové objekty dovážen byl z Bělovsi. Potřebné železo a montáž dodala fa Roušek a s. z Nového Města n. Metují, cementové roury, kterých bylo upotřebeno přes 800 m, dodal p. František Cihlář v Krčině. Stavební dozor vedl oficiál Jan Duben a Josef Kacafírek, v oboru vodních staveb osvědčený mistr z Turova u Vysokého Mýta. Dělnictvo pracovalo úkolově, od l kub. m vykopávky byl stanoven plat 2.60 až 3.20 K, Dne 4. července byl odevzdán nový most k volnému používání jen pro lehké povozy. Hlavní a nehynoucí zásluhu na podniku tom mají oba starostové naší obce, p. Jos. Bareš, starosta bývalý, a nynější starosta p. Jaroslav Kincl. Bývalý starosta konal mnoho cest do Prahy na různá ministerstva, by vymohl provedení podniku toho. Nynější starosta pokračoval ve věci té a několikrát oba již jmenovaní starostové konali společně cestu do Prahy, aby záležitost ta dospěla k uskutečnění. Když opouštěl mistr této stavby, p. Josef Kacafírek, naši obec, svěřil se mi, že pracoval i jinde, ale takové zástupce obce nepoznal, aby se tak nezištně o obec starali. Dne 17. června 1938 objevila se v naší obci dobytčí nemoc, kulhavka a slintavka, která se velmi rychle rozšiřovala, naše úřady dávaly přísné nařízení, aby se nemoci té čelilo, což bylo marné. Vzdor všemu opatření, které se přesně zachovávalo, byla obec naše až na 7 chlévů touto hroznou nemocí postižena. Dne 14. září bylo povoláno do zbraně 20 záložníků, kteří ihned odešli nastoupiti vojenskou povinnost. Týž den přišlo nařízení o-kresního úřadu, aby veškeré střelné zbraně byly odevzdány. Dne 18. září bylo opět povoláno 6 branců k vojenské službě, kteří v 6 hodinách odcházeli. Dne 21. září došlo poručení, aby byly odevzdány na okresní úřad veškeré radioaparáty. V noci z 23. na 24. září byla vyhlášena mobilisace, všichni příslušníci branné moci do 40 let do 6 hodin nastoupili ke svým vojenským tělesům. Zároveň pod přísnými tresty nařízeno noční zatemnění, pouliční svítilny nesměly býti rozsvíceny, v domácnostech musela okna býti zastřena tmavou látkou, aby bylo úplně zatemněno. Toto jsou zprávy obce naší se týkající, které vypsal dne 18. září 1939 Václav Hencl, mistr kovářský.