NÁVRAT NA VSTUPNÍ MAPU

REGION NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ. Přibyslav. Odkaz na stránky obce PŘIBYSLAV: Nemají.

Co napsali představitelé obce o Provodovu Šonovu v roce 1939: Přibyslav. Obec Přibyslav leží na úpatí Orlických hor, na náhorní planině s malým sklonem k severu, na cestě mezi Vrchovinami a Peklem, ve vzdálenosti 3 km od okresního města Nového Města nad Metují, poblíže řeky Metuje, 364 m nad mořem. Obec je pěkně zaokrouhlená, pro sebe jaksi uzavřená, nemá žádných samot ani roztroušených domů. Před časy byla obklopena lesy. Má dva rybníky, uprostřed obce je několik studní s dobrou pitnou vodou, opatřených dřevěnými obrubami a voda se dosud váží háky. V čase sucha vozí se voda z pramenité studny, která se nachází na drahách nedaleko obce. U-prostřed obce stojí kříž, kolem něhož jsou vsazeny 4 lípy a památník vojínům, padlým ve světové válce. Vznik obce je neznámý, ale data o obci Přibyslavi jsou též v záznamu z roku 1336, kdy byl pánem na Krčině pan Heřman z Dube a na Náchodě. Vymíniv sobě mlýn zádušní v Krčině, dvůr s dvěma lány pole a lesa, postoupil jej faráři Zdislavovi. Mezi jinými obcemi patřila ke Krčinu i obec Přibyslav. Roku 1358 ves Přibyslav byla povinna platiti kaplanu Vojslavovi v Krčině 6 hřiven stříbra. Roku 1396 paní Eliška z Kostelce a Červené Hory vykázala pro kapli sv. Kateřiny v Častolovicích 2 kopy 24 grošů úroku. Tehdy patřilo ke Kostelci zboží: Kostelecká Lhota a Přibyslav. Roku 1405 Eliška z Ratibořic, pozůstalá vdova pana Hynáčka z Viesenburka (a Dube), sestra pana Beneše z Riesenburka jinak v Krčině, založila v Úpici oltář Božího Těla a pro oltářníka toto nadání učinila: Dům v Úpici s třemi pruty rolí svobodných blíž Úpice, l kopu grošů platu ročního ve vsi Lhotě u Hořiček, 5 kop 32 grošů 8 haléřů na všem zboží, totiž rolích, úrocích, právech příslušejících ku vsi Přibyslavi i s celou vsí, s povolením bratra jejího Beneše z Krčina, kterýž toto zboží v Přibyslavi v deskách zemských zapsané má i vyhrazujíc sobě na tom všem jen vrchní panství. Tím se stalo, že obec Přibyslav patřila jako zboží Krčinu, oltářem k Úpici a přivtělena k panství Viesenburskému. Od roku 1853 patří duchovní správou do Nového Města nad Metují, avšak zemřelí lidé pohřbívali se nadále v Krčině až do r. 1870, od tohoto roku v Novém Městě nad Metují. Školou byla povinna obci krčínské do roku 1850 a potom škole vrchovinské. Záznamy udávají o vsi Přibyslavi časté změny, a sice již v roce 1336, kdy jako samostatná ves byla vedena, takže zajisté byla založena o mnoho roků dříve. Obec patřila k panství krčínskému, viesenburskému, kosteleckému a náchodskému, až při prohlášení konstituce 7. září 1848 a po zrušení poddanství 4. března 1849, kdy zrušeny byly úřady patrimonální, náleží okresu novoměstskému. Občané prvně byli převážně drvaři, potom zemědělci a domácí tkalci, nyní převážně zemědělci a z části dělníci. Ač je Přibyslav malá obec, čítající nyní 56 popisných čísel, jest řízena samostatně. S radostí vzpomíná svých rodáků, kteří v životě veřejném dobyli sobě významných míst a vede ve svém záznamu: Antonína Radu, generála IV. hodn. třídy, Dra Václava Rouška, generála justiční služby, Václava Nováka, ředitele banky „Slavie", Františka Radu, řídícího učitele, Stanislava Holubce, továrníka, Antonína Holubce, továrníka, Josefa Holubce, velkoobchodníka, Josefa Kosaře, podplukovníka, Františka Nováka, plukovníka a mnoho jiných. Turisty jest vyhledáváno místo, odkud je překrásný pohled do celého královéhradeckého kraje, a navštěvováno místo, zvané „Koníček", odkud je snad nejlepší pohled na romantické údolí Peklo a velebnou vodní pentli řeky Metuje. Vyhledávány jsou také tak zvané „Skály", kde jsou strmé, vysoké skalní útvary, dnes dosud obklopené bohatými lesy, a které naprosto nezadají vzhledu skal v Pojizeří. Obecní knihovna, založená roku 1836 knihou, darovanou páterem Rojkem z Nového Města nad Metují, dnes čítá 394 knih, vedených v seznamech, a 211 knih starších a švabachem tištěných. J. Hanuš, starosta.