NÁVRAT NA VSTUPNÍ MAPU

REGION NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ. Čánka. Odkaz na stránky obce ČÁNKA: Opočno - obec Čánka.

Co napsali představitelé obce o Čánce v roce 1939: Čánka. Podle zachovaných záznamů uvádí se založení obce v r. 1417. Založil ji Petr Čana z Obědovic. Patrně měl sídlo též v místech mezi obcí Čánkou a osadou Dobříkovcem na kopci, jenž podnes se nazývá "Na hrádku". Podle záznamů doslovně: "Tam stávalo kdysi sídlo mocného Čany". Obec tato patřívala kapitule arcibiskupské na hradě pražském v století XIV. Roku 1585 císař Rudolf II. odevzdal tuto ves pánům Trčkům. Roku 1580 bylo zde "usedlíků" 14, v roce 1600 pouze 16. Osadu Dobříkovec, náležející k obci Čánce, založil Dobřík. Po zakladateli nazývali se obyvatelé osady Dobří-kovci. Roku 1580 měla osada 5 usedlíků. Pokud se školství týče, vyučovalo se před r. 1791 v najatých bytech a byli tam vysíláni výpomocní učitelé z Přepych, kamž obec Čánka jest přifařena. R. 1791 docházeli žáci do školy opočenské. První učitel, usedlý v Čánce, byl Václav Potoček, rodem ze Zvole, který učil v bytech obcí najatých přes 60 let do svého vysokého stáří. Vyučoval do r. 1855. Dostalo se mu té cti, že mohl říci všem občanům: "Vy všichni jste moji žáci!" Škola byla postavena teprv r. 1875. Byla jednotřídní a v novější době přeměněna na dvoutřídní. Patří k ní zahrada, kde žactvo může býti zaměstnáno. V obci je početný "Sbor dobrovolných hasičů", motorová stříkačka, "Hospodářsko-čtenářská beseda", "Strojní družstvo" a "Jednota divadel, ochotníků". V místní kapli sloužena jest několikrát v roce mše svatá. Pozemky v katastru obce Čánky jsou různé: těžké, jílovité, hlinitopísčité, slínovité, trpící suchem, a naplavené s černou půdou, kde se pěstuje v menších rozměrech výborné "čánecké zelí", v širém okolí dobře známé. Pokud finanční prostředky dovolují, upravuje se náves. Podél cesty u rybníků postaveno vkusné zábradlí, chodník a založena menší okrasná zahrada. Z pamětní knihy obce Čánky lze seznati, že t. zv. občanské besedy v obci Čánce počaly r. 1862. Občanstvo scházelo se na besedu u zdejšího kováře Kvasničky, zakladatele pamětní knihy. Byl to muž na tehdejší dobu velmi rozšafný a prozíravý. Tyto besedy byly v nemilosti u vrchnosti, která na občanské besedy pohlížela jako na rebelii čili vzpouru. V nynější době není společenský život tak vyvinutý; každý hledí si svého hospodářství. Není tím řečeno, že by sousedé byli neučinli-ví. Když dobytek v naší obci byl postižen slintavkou, byl to koňský potah statkářů, který zachránil ve žních úrodu drobným zemědělcům, kteří měli hovězí potah k tahu nezpůsobilý. A možno říci, že statkáři pomohli ochotně podle staré sousedské soudržnosti. Frant. Krejzl, Čánka.