NÁVRAT NA VSTUPNÍ MAPU

REGION NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ. Podbřezí - Skalka. Odkaz na stránky obce PODBŘEZÍ: Podbřezí.

Co napsali představitelé obce o Skalce v roce 1939: Skalka. Až si přečtete "Temno" od Aloise Jiráska, jistě zatoužíte shlédnout dějiště tohoto slavného románu - tichou, milou Skalku. Pěkná silnice vás zavede z Dobrušky na Chábory. Nalevo od silnice, "Na hradišti", uvidíte dosud znatelný příkop okolo prastaré tvrze. Dále vás vede cesta okolo Melicharovy hospody, kde se dříve říkalo "Na doškovině", lesíkem Bažantnicí k záhybu Zlatého potoka. Odtud se rozvírá k jihu neširoké údolíčko, ukončené skaleckým zámkem. Uvidíte-li tento koutek při západním slunci, věřím, že na něj nezapomenete. Než k němu dojdete, připomeňte si dějiny Skalky; nejsou bohaté. Prvním známým majetníkem Skalky byl r. 1360 Ježek ze Skalky, pocházející z rodu Dr-slaviců. Z dalších pánů Skalky jsou známi Rydkéř ze Skalky (1393) a Jan ze Skalky (1440). R. 1440 vládli zde Prokop a Tobiáš ze Skalky a na Ostrově. R. 1496 byla Skalka postoupena Jindřichem, synem krále Jiřího, Mikuláši Trčkovi mladšímu za 100 kop českých grošů. Od té doby byli skalečtí rytíři povinni službou hradu opočenskému. Prvotním sídlem vladyků ze Skalky bývala tvrz, která stávala na místě, kde se dnes táhne alej košatých lip v zámecké zahradě. Když později páni ze Skalky nabyli nedalekého dvora Ostrova, nazývali se Ostrovští nebo také Vostrovští. Poslední držitel z rodu Vostrovských, Jiřík starší, byl stržen revolučním proudem stavovského odboje proti Ferdinandu II. Dodal českému vojsku jednoho jezdce a jednoho pěšího r. 1620, a i sám svou účastí potvrdil smysl pro národní věc. Později omlouval svůj čin přinucením a složil již v lednu 1621 v Hradci Králové přísahu věrnosti bělohorskému vítězi. R. 1623 se stal katolíkem. Jako hejtman hradeckého kraje pocítil na svém statku zlobu vzbouřených trčkovských sedláků r. 1628. Ti mu vyplundrováním způsobili škodu několika tisíc. Tehdy měl tři syny a dvě dcery. Synové studovali v Kladsku, odkud je však musel pro nedostatek peněz vzíti domů. Teprve když mu pokuta 223 zl. 20 kr. za účast na povstání byla cestou milosti prominuta, dopřál svým synům pokračování ve studiích v Kladsku. Po Jiříkovi starším, těsně před skončením třicetileté války, přicházejí na Skalku Mladotové ze Solopisk, pocházející z Jizerního Vtelna na Boleslavsku. První Mladota na Skalce, Jan, oženil se r. 1647 s Annou Kateřinou Vostrovskou a zahájil tak Mladotov-skou periodu, která trvala až do r. 1799, kdy Skalka přešla v majetek kn. Františka Collo-reda z Mansfeldu a vrátila se do svazku panství opočenského. K době Antonína Josefa Mladoty připíná se děj Jiráskova "Temna". Za něho byl postaven v r. 1738/39 jednopatrový barokní zámeček. Za 200 let svého trvání zámek hodně sešel a teprve za nynějšího majetníka byl značným nákladem vkusně opraven. Vedle zámku je ú-tulná kaple. V ní si vzpomenete na pobožnou slečnu Lidmilu Polyxenu Mladotovnu, která tu často na modlitbách dlela. Venku na zazděném okně zámku je namalován obraz dívky se psem (obraz byl objeven při opravě zámku 15. V. 1923). Připomíná nám dcerku posledního Mladoty, která si hrála v okně s psíkem. Vypadl jí z náručí a dívka, chtíc ho zachytit, spadla a zabila se na příkrém srázu. Z hoře nad tou ztrátou prodal prý Mladota panství r. 1799. Faustův dům v Praze, o němž Jirásek vypravuje ve "Starých pověstech", patřil kdysi Mladotům. Machovcova myslivna napravo od vchodu do dvora nám připomene pana Lhotského ze Pteni, jak se šerem podzimního večera 1723 vracel od korunovace z Prahy. Z té korunovace mu kromě příjemných vzpomínek zůstaly i dluhy. V kterémsi okně myslivny se vám snad mihne usměvavá myslivcova Helenka nebo Tomášek v zelené kamizole. I starého myslivce Machovce snad v duchu uvidíte, jak za ním navždy zapadla vrata brány, když unikal svým pronásledovatelům. Před vjezdem do dvora stojí socha sv. Trojice s nápisem: "Jan Mladota svobodný pán ze Solopisk postaviti dal". V nápisu je letopočet 1755. Asi l km odtud k západu dojdeme po vozové cestě ke "Španělskému kříži", kde odpočívají bojovníci z francouzské války. Jdeme-li ode dvora po o-kresní silnici, mineme pod zámkem bývalý panský pivovar. V něm za Jana Mladoty od r. 1764 sládek Jan Felcman kromě svého řemesla vyučoval školní mládež ve čtení, psaní a počítání, a to po 30 let až do své smrti. Dnes tu bydlí dvorští deputátníci. Proti němu přes silnici stojí trojtřídní škola nynější. V r. 1904 do ní chodilo 240 dětí, dnes 93. Za mostem u silnice stojí bývalé bělidlo. U něho si vzpomeneme na doby, kdy luka před bělidlem se bělela rozprostřenými kusy látek. Voda na bílení se vháněla vodním kolem z náhonu do příkopů na lukách. Kolo stálo na strouze proti Cvejnovým čp. 14. Obchod s těmito látkami a také s kožemi byl hlavní obživou četných židovských rodin. Byly zde v Podbřezí pod Skalkou usazeny v době, kdy Židům- nebylo dovoleno bydlit v některých městech. V r. 1848 jich zde žilo 130. Měli tu synagogu a německou školu, jež zanikla r. 1865. Její dřevěná budova se dosud krčí vedle bývalé synagogy. Poslední pobožnost v židovské modlitebně byla konána r. 1888. Za starým bělidlem pod strání stála mandlovna od r. 1756. Roku 1894, kdy bílení plátna se zánikem pěstování lnu v Orlických horách zašlo, byla zrušena a v listopadu 1925 byla odstraněna. Na kopečku u místního hostince je druhá socha v obci. Zobrazuje sv. Antonína a nese nápis: "Anna, rozená ze svobodných pánů Moravců, věnovala a postaviti dala na počest sv. Antonína". Letopočet v nápisu 1758. Třetí socha je zasvěcena Panně Marii a opatřena nápisem: "Ke cti Matky Boží bez poskvrny počaté. Čím odplatím Hospodinu za vše, co učinil jsem zlého. Zaplatím, čím mohu, přijmi sliby, Bože". Letopočet v nápisu 1760. Vozovou cestou proti proudu Zlatého potoka, asi 600 m od mostu, dojdeme na židovský hřbitůvek. Měří jen 7 arů a je majetkem židovské obce v Dobrušce. Nejstarší pomníky jsou na malé vyvýšenině při severní zdi blízko brány. Tají se pod klenbou habrů, obehnány opukovou zdí nad šumícím splavem Zlatého potoka. Pomníky s tajemnými nápisy, polozapadlé a skloněné, upomínají na zdejší ghetto. Je tu smutno a šero jako bývalo tenkrát, před dvěma sty lety, když se v těch opuštěných místech scházela Machovcova Helenka se záhadným bratrem. Dne 28. III. 1924 přijal hřbitůvek posledního svého příslušníka. Za ním se údolí zužuje a nedaleko nad splavem byla projektována přehrada. O přípravách k ní svědčí polozasypané zkušební šachtice. Na nich je vidět geologické složení údolí. Po pravém břehu vystupují zelené břidlice, místy dokonale štipatelné, barvy zelené až šedozelené. Na levém břehu vystupují většinou vrstvy křídové. Dnešní Skalka je částí obce Podbřezí. Kromě ní patří do zdejší obce část osady Chábory, část Studánky a samota Přím. Rozloha obce měří 599,6 ha. Podle posledního sčítání má 432 obyvatele, 91 dům obydlený a 2 neobydlené. Z obyvatelstva je 69 zemědělců, 9 zemědělských dělníků, 5 obchodníků, 2 hostinští, l řezník, l pekař, 7 zedníků. V r. 1651 bylo zde 150-200 obyvatelů, v r. 1895 vzrostl tento počet na 452 obyv., z nich 41 tkadlec; toto zaměstnání vymizelo zde snad úplně. I krátká chvíle, kterou věnujete prohlídce naší Skalky, stačí, aby se vám zalíbila její prostá historie stejně jako její přírodní krása a její dobrý, pracovitý lid.